29 C 211/2023-16 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 577 Kč s příslušenstvím vyplývající z Úvěrové smlouvy ze dne [datum], na základě, které žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit řádně a včas ve lhůtě 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, a dále s poplatky za doplňkové služby spočívající v poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyni informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání Smlouvy, k jeho úhradě, za co žalobkyně účtovala žalovanému účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč. Žalobkyně dále dle smluvních ujednání ve dnech [datum] a [datum] vyúčtovala žalovanému smluvní pokuty ve výši 2 x 300 Kč (výše byla zjednána jako 3 % z nezaplacené jistiny). Žalobkyně evidovala ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 11 577 Kč sestávající z neuhrazené jistiny 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, smluvní pokuty ve výši 600 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč. Žalobkyně si dále nárokovala po žalovaném i zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky 11 577 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný zůstala v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi sebou uzavřeli Úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit do 30 dnů od jeho poskytnutí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Mezi účastníky byly dále ujednány doplňkové služby, za které se žalovaný zavázal uhradit poplatky, konkrétně se jednalo o poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení a na žalovanou částku neuhradil ničeho. Částku 300 Kč vyúčtovala žalobkyně žalovanému jako účelně vynaložené náklady, které ji vznikli v souvislosti s vymáháním pohledávky. Smluvní pokuta byla vyúčtována v souladu s ujednáním o smluvní pokutě ve Smlouvě, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky případ prodlení žalovaného. 5. Dle ustanovení § 1757 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě, než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí. Dle § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. 6. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný porušil ve smlouvě sjednané podmínky a úvěrovanou částku s poplatky žalobkyni nezaplatil (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Žalobkyně prokázala existenci pohledávek i jejich výši. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobkyně, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobkyně za oprávněnou jak do jistiny, stejně tak i pokud jde o sjednané poplatky související s čerpáním úvěru a smluvní pokuty, která byla mezi účastníky sjednána, uložil žalovanému uhradit pohledávky žalobkyně, tedy částku 11 577 Kč. 10. Žalovaný v průběhu řízení nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, který by prokazoval úhradu dlužné částky za poskytnutý úvěr, případně vyčíslených smluvních pokut a poplatků, případně jinou skutečnost, na základě, které by jeho povinnost zanikla, soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, který je požadován v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 577 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.