20 C 63/2024-24 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 14 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 14 500 Kč od 11. 12. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, poskytl téhož dne částku 10 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 10. 12. 2023 spolu s poplatkem ve výši 4 500 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně. Žalovaný do data splatnosti ani později ničeho neuhradil. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek ve výši 4 500 Kč, smluvní pokutu z částky 10 000 Kč za období od 11. 12. 2023 do 14. 12. 2023 ve výši 200 Kč.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti.3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Z listin předložených žalobcem učinil soud následující skutková zjištění; žalobce jako zapůjčitel přenechal žalovanému jako vydlužiteli částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 10. 12. 2023 spolu s poplatkem ve výši 4 500 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně (prokázáno smlouvou o výpůjčce ze dne 10. 11. 2023). Žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet dne 10. 11. 2023 (prokázáno Potvrzením o odchozí úhradě).5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 10. 12. 2023 spolu s poplatkem ve výši 4 500 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.8. Bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému. Žalovaný se zavázal kromě půjčených 10 000 Kč uhradit žalobci poplatek ve výši 4 500 Kč, který soudu posoudil jako úrok sjednaný v pevné částce. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky do data splatnosti nevrátil. Tím, že se žalovaný dostal do prodlení, vznikl žalobci nárok na uhrazení smluvní pokuty. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši. Žalovaný skutečnost, že by nějakou další částku, popř. celý dluh uhradil, že by tedy žalované závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdil. Soud proto považuje nárok žalobce na zaplacení jím v žalobě uplatněné částky z titulu smlouvy o zápůjčce za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.9. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků s ohledem na ustanovení § 142a o. s. ř. Podmínkou dle § 142a o. s. ř. totiž je, aby ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Splnění podmínky však nebylo ze strany žalobce naplněno, když neprokázal, že by žalovanému tzv. předžalobní výzvu zaslal. Naopak sám uvedl, že mu upomínku nezaslal. Důvod zvláštního zřetele hodný, který by případně odůvodňoval aplikaci ustanovení § 142a odst. 2 o. s. ř., a přiznání náhrady i za této situace, soud neshledal, nebyl tvrzen, a není ani povinností soudu na to žalobce upozorňovat (§ 118a odst. 4 o. s. ř.).11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.