22 C 125/2024-52 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, žalobce nárokoval k zaplacení částku 94 884 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 3.3.2018 do zaplacení s tím, že žalovaný, jako nájemce, uzavřel dne , datum, nájemní smlouvu se , právnická osoba, , adresa, , které, jako pronajímatel, poskytlo žalovanému k užívání bytovou jednotku č. , hodnota, v objektu , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen "byt"). Ze , právnická osoba, , adresa, přešel nájem na žalobce, společnost , Jméno žalobce, s.r.o., IČ: , IČO žalobce, , se sídlem , adresa, , , adresa, . Následně žalobce, jako nový vlastník objektu, a žalovaný, jako nájemce, spolu uzavřeli nájemní smlouvu dne , datum, , a to na dobu určitou, do , datum, . Za užívání předmětného bytu si smluvní strany sjednaly nájemné ve výši 3 650 Kč měsíčně, a k tomu poplatek za pronájem pozemku ve výši 200 Kč za měsíc, a společně s tímto si dále smluvní strany dojednaly měsíční zálohy za služby spojené s užíváním bytu ve výši 150 Kč, sestávající se ze záloh na čištění komínů ve výši 50 Kč, studenou vodu ve výši 50 Kč, elektrické energie na společných prostorách ve výši 50 Kč, a to vše splatné vždy nejpozději do 5. dne měsíce, pro který měsíc příslušné nájemné náleží. Celková povinnost hradit nájemné spolu se zálohami na služby v souvislosti s nájmem bytu činila částku ve výši 4 000 Kč za měsíc. Dne , datum, uzavřeli žalovaný a žalobce novou Smlouvu o nájmu bytu sjednávající nájem bytu na dobu určitou od , datum, do , datum, , ve které bylo nájemné sjednáno ve stejné výši jako v předcházející smlouvě, a to v celkové výši 4 000 Kč za měsíc za nájemné spolu se zálohami na služby v souvislosti s nájmem bytu. Žalovaný sjednané měsíční platby nehradil řádně a včas, a z toho důvodu mu vůči žalobci vznikl dluh, kdy ke dni , datum, uzavřel s žalobcem dohodu o dodatečném splnění povinnosti ze závazkového smluvního vztahu a uznání dluhu, kterou žalovaný uznal svůj dluh vzniklý z výše uvedených nájemních vztahů co do důvodu i výše v částce 94 884 Kč. Touto dohodou se žalovaný zavázal dlužnou částku uhradit nejpozději do 31. 7. 2014. Žalovaný však uznaný dluh nesplnil a dále ani nehradil řádně a včas stanovené měsíční nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Žalobce vyzval předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2014 žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k dobrovolnému uhrazení dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil.2. Soud nařídil jednání ve věci na , datum, . K tomuto jednání se dostavil toliko právní zástupce žalobce. Žalovaný se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl o věci v nepřítomnosti žalovaného na základě obsahu spisu a provedených důkazů.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:4. Žalobce se smluvně zavázal přenechat žalovanému k užívání bytovou jednotku č. , hodnota, v objektu , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Naproti tomu žalovaný se zavázal za užívání předmětného bytu hradit nájemné ve výši 3 650 Kč měsíčně, a k tomu poplatek za pronájem pozemku ve výši 200 Kč za měsíc, a společně s tímto si dále smluvní strany dojednaly měsíční zálohy za služby spojené s užíváním bytu ve výši 150 Kč, tj. celkem částku 4 000 Kč měsíčně. Nájemné bylo splatné vždy nejpozději do 5. dne měsíce, pro který měsíc příslušné nájemné náleží. Nájem byl sjednán původně s předchozím vlastníkem bytové jednotky , právnická osoba, , adresa, smlouvou ze dne , datum, , následně smlouvou ze dne , datum, a , datum, uzavřenou s žalobcem na dobu určitou až do , datum, .5. Z listiny Dohoda o dodatečném splnění povinnosti ze závazkového smluvního vztahu a uznání dluhu, bylo zjištěno, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 94 884 Kč, který vznikl nesplněním povinností dlužníka ze smlouvy o nájmu bytu s tím, že žalovaný se zavázal dluh zaplatit převodem na účet žalobce nejpozději do 31.7.2014. Žalovaný předmětnou listinu opatřil vlastnoručním podpisem. Ve smyslu uzavřené dohody žalovaný ničeho neuhradil.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Podle ustanovení § 2050 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Podle ustanovení § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Předmětem nájmu v dané věci byl byt, uplatní se tak zvláštní ustanovení podle § 2235 o. z. a násl.9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci, který vznikl porušením nájemní smlouvy, co do důvodu a výše a zavázal se ho uhradit jednorázovou platbou do 31.7.2014. Z ustanovení § 2053 o. z. vyplývá, že s uznáním dluhu co do důvodu a výše je spojena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval.10. Z výše uvedeného je zřejmá oprávněnost nároku žalobce. Žalovaný v řízení netvrdil žádné skutečnosti, kterými by nárok žalobce zpochybňoval, ani netvrdil, že by dlužnou částku uhradil nebo že by nárok žalobce jinak zanikl. Soud proto důvodné žalobě vyhověl.11. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z., je-li dlužní v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 736 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 745 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 94 884 Kč sestávající z částky 4 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 2 333 Kč za 230 ujetých km v částce 1 733 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 133 Kč ve výši 4 858 Kč.13. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.