21 C 324/2025-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná coby úvěrovaný uzavřela dne , datum, s původním věřitelem, tj. společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „Původní věřitel 1“), Smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, (dále jen "smlouva"). Původní věřitel 1 uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále jen „Původní věřitel 2“), coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky (dále jen „Smlouva o postoupení 1“), o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením o postoupení. Dne , datum, pak byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi Původním věřitelem 2 jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, na základě které byla postoupena předmětná pohledávka na společnost žalobce (dále jen „Smlouva o postoupení 2“). Podle smlouvy se Původní věřitel 1 zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu určitou, a to ve výši , částka, s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s příslušenstvím. Původní věřitel 1 svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrované poskytl dne , datum, , což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaná na svůj závazek neuhradila ničeho. Žalobce se proto po žalovaném domáhá úhrady jistiny , částka, se zákonným úrokem z prodlení. Dne , datum, byla žalované zaslána výzva k plnění před podáním žaloby.2. Žalovaná se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že se původní věřitel , právnická osoba, , zavázal žalované poskytnout neúčelový, hotovostní úvěr ve výši , částka, . Žalovaná si peněžní prostředky převzala osobně při podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala předchůdci žalobce vrátit půjčenou jistinu , částka, a dále uhradit částku , částka, , tedy celkem částku , částka, , a to formou 13 měsíčních splátek po , částka, počínaje první splátkou splatnou do měsíce od podpisu smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na přechodného věřitele , právnická osoba, ., společnost , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena společností , právnická osoba, na společnost žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. Žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, . O odeslání výzvy svědčí podací lístek ze dne , datum, .5. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.6. Soud věc právně posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Dle ustanovení § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Postoupení pohledávky soud posoudil dle ustanovení § 1879 o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. Předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, , a žalovanou uzavřena dne , datum, . Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru ve výši , částka, žalované v hotovosti při uzavření smlouvy, který měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky. Žalovaná tyto předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Předmětná pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávky, což bylo žalované oznámeno. Žalobce je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.).8. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t..10. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.