23 C 208/2025-31 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí:jistinu úvěru: , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení.2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že společnost , právnická osoba, , dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek na společnost , právnická osoba, . (dále označena též jako přechodný věřitel), přechodný věřitel následně postoupil pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky na žalující stranu. Předchozí věřitel převedl na účet žalované strany (dále označená též jako dlužník) dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, . Žalovaná strana byla následně vyzvána předchozím věřitelem i žalující stranou k vrácení částky, k tomu však nedošlo.3. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že: „V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“4. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.5. Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, převedla na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, .6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., postoupila pohledávku za žalovanou stranou ve výši , částka, na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, .7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovanou stranou ve výši , částka, na žalující stranu.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalované straně bylo ze strany původního věřitele, , právnická osoba, , oznámeno postoupení pohledávky na žalující stranu.9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná strana byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.10. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.11. Žalující strana je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.).12. Výpisem z účtu žalující strana prokázala, že přechozí věřitel převedl na účet č. , č. účtu, žalované straně částku , částka, . Žalovaná strana netvrdila, ani neprokázala, že by žalující straně tuto částku vrátila. Žalující strana žalovanou stranu k vrácení částky vyzvala. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2999 odst. 2 o.z.).13. Protože žalovaná strana předmětnou částku žalující straně nevrátila, bylo žalobě co do vydání bezdůvodného obohacení vyhověno.14. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení z částky pojistného.15. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013. Žalující strana byla plně úspěšná, pokud jde o dlužné pojistné, a proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně.17. Náhrada nákladů řízení žalující strany se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT ve výši , částka, . Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT , částka, . Zástupce poskytl celkem , hodnota, úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). Pokud jde o úkon odvolání, soud jej vyhodnotil tak, že návrh žalobkyně byl neúplný (srov. k tomu i usnesení odvolacího soudu). Nalézací soud pak správně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu omítl. Protože ale v odvolání, které se netýká věci samé, lze uvádět nové skutečnosti, napravila žalobkyně nedostatky návrhu v podaném odvolání a odvolací soud pak rozhodl o tom, že se návrh neodmítá. Za tohoto stavu věci je třeba dospět k závěru, že náklady s tím spojené nelze žalované uložit k náhradě, neboť je zavinila žalobkyně tím, že nepodala podání se stanovenými náležitostmi (§ 150 o.s.ř.). Za tento úkon proto náhrada nákladů přiznána nebyla. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů z pojistných smluv mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Žaloba odpovídá vymezení tzv. formulářové žaloby tak, jak ji definoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)..