20 C 367/2025-72 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení a) částky ve výši 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení, b) částky ve výši 9 775 Kč. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , kde žalovaný vyplanil registrační formulář, zaslal fotokopii svého dokladu totožnosti a k dokončení registrace zadal verifikační SMS kód. Žalobkyně poskytla žalované úvěr, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované, který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba 1 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla splátek každý měsíc, a to vždy nejpozději k 7. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. Předmětem návrhu je tak pohledávka v celkový výši 35 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 25 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 10 000 Kč nejpozději splatných dne 11. 7. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V poslední upomínce byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho úhradě. Žalované byla dne 7. 8. 2025 zaslána předžalobní upomínka.2. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost ověřoval věřitel mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru klient prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení klienta původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti klienta úvěr splatit. Úvěruschopnost klienta ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. klient věřiteli mimo jiné doložil doklad o tom, že mu plyne pravidelný finanční příjem z titulu zaměstnání, kterým je zaměstnavatel , jméno FO, , a to minimálně ve výši 13 627,- Kč v měsíci červenec roku 2023 a dále ve výši 12 833,- Kč v měsíci září roku 2023. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobci výpisy ze svého bankovního účtu za období září až říjen roku 2023, prosinec roku 2023 a leden až únor roku 2024.3. Žalovaná k věci mj. uvedla, že smlouva je dle právního názoru žalované neplatná dle ust. § 87 odst. 1 ve spojení s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť prověření úvěruschopnosti žalované nebylo ve smyslu stávající judikatury dostatečné a existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Nad rámec toho i sjednaná výše úroků (odměny za poskytnutí úvěru) je dle dostupné soudní judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) v rozporu s dobrými mravy. Zákon o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální. Žalovaná v době poskytnutí úvěru byla zatížena značným množstvím dalších úvěrů.4. Neměla dostatečné příjmy. Splácela úvěr v rámci svých možností. Žalovaná se v rámci úvěrového vztahu nemohla dostat do prodlení s jeho splácením. Žalované byly tvrzené prostředky poskytnuty, a vrátila z nich na základě jejích možností dosud částku 3 000 Kč.5. Reálně je schopna skutečně splácet 500 Kč měsíčně tak, aby byla schopná tedy všechny ty závazky splácet a zároveň samozřejmě nějakým způsobem žít. Žalovaná je v exekuci, má zablokované platby. Přišla dokonce o bydlení; bydlí u jejích známých, kterým na bydlení přispívá 200–300 Kč za den. Je navíc v invalidním důchodu.6. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Ve smlouvě nebyla sjednáno datum splatnosti, ani výše jakou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni. Žalovaná ničeho na dluh nezaplatila, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 11. 7. 2024 a byla vyzvána k zaplacení částky 66 876 Kč do 3 dnů. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované dne 8. 3. 2024 částku 20 000 Kč a dne 5. 4. 2024 částku 5 000 Kč. Ostatně žalovaná tyto výplaty sama potvrdila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 7. 8. 2025.7. Prověření osoby žalované v registru BRKI a NRKI nebylo soudu předloženo, pouze byly doloženy výpisy z účtu za měsíce 10,12/2023 a 1/2024. Doklady prokazující výdaje žalované předloženy nebyly. Ze strany žalující dokonce ani nebylo poskytnuto žádné tvrzení ohledně výdajové stránky žalované.8. Z předložených výpisů z účtu žalované je na druhé straně patrné, že na těchto účtech sice platební pohyb byl, ale mj. při srovnání počátečních a konečných zůstatků jsou tyto prakticky totožné. Na účtech žalované nejsou žádné zvláštní a netradiční výdajové položky, jedná se o utrácení za potraviny, oblečení, pohonné hmoty, léky atd. Neplynou žádné sázky či podobné položky. Z žádosti o spotřebitelský úvěr plynou jiné částky v rámci příjmů (23 375 Kč), než které žalobkyně dokládala výplatními páskami a vymezovala v žalobních tvrzních (cca 13 tis. Kč).9. Žalovaná předložila podklady týkající se zejm. její výdajové stránky, resp. osvětlující její výdělkové možnosti a schopnosti vracet dlužné částky. Čestným prohlášením žalovaná dokládala, že v současné době bydlí u přátel, kterým přispívá na bydlení 200-300 Kč denně. Nicméně mělo dojít k nárůstu na 500 Kč. Z mailové komunikace a sdělení ČSSZ zase plyne, že žalovaná pobírá invalidní důchod, který jí však údajně není v současné době vyplácen. Zprávou spol. , právnická osoba, žalovaná prokazovala skutečnost, že jsou jí blokovány finanční prostředky na bankovním účtu v důsledku vedené exekuce. Důchod by měl činit částku cca 11 tis. Kč. Výpisem z účtu žalovaná dále dokládala hrazení úvěrových pohledávek jiným věřitelům. Hrubá mzda žalované činila za měsíce říjen, listopad a prosinec 2025 cca 18 280 Kč, jak bylo zjištěno z výplatních pásek. V době, kdy poskytnutí finančních prostředků žádala, byl příjem ještě o 4 tis. Kč nižší. Výpisem z účtu žalovaná rovněž prokázala, že ke dni 10. 4. 2024 uhradila žalobkyni částku 3 000 Kč. Tabulkou věřitelů dokládala, že momentálně jí tíží dluhy ve výši cca 160 tis. Kč u celkem 11 poskytovatelů finančních služeb, vč. žalobkyně, resp. na základě 11 závazků.10. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor