22 C 290/2025-27 – Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 19 575 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení. Tvrdil, že dne , datum, uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, splatnou do 20. 3. 2024. Vedle jistiny uplatnil poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 500 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně za prvních 90 dnů prodlení v částce 6 075 Kč. Pro případ, že by soud neuznal nárok ze smlouvy o úvěru, uplatnil žalobce v rozsahu jistiny rovněž nárok z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal zejména, že žalobce nedoložil skutečný podnikatelský charakter úvěrového vztahu, že před uzavřením smlouvy řádně neposoudil jeho úvěruschopnost a že sjednaná plnění, zejména poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, jsou zjevně nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy. Současně namítal, že žalobce nepřípustně kumuluje více sankcí za totéž prodlení.3. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, soud žalobce vyzval, aby doplnil skutková tvrzení a důkazní návrhy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, zejména aby uvedl, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost posuzoval, jaké údaje o příjmech, výdajích a dalších závazcích žalovaného měl k dispozici, z jakých podkladů vycházel a na základě jakých konkrétních zjištění dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. Současně byl žalobce vyzván, aby se vyjádřil k odporu žalovaného. Na tuto výzvu žalobce ve stanovené lhůtě věcně nereagoval a požadovaná tvrzení ani důkazy nedoplnil.4. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobce dne , datum, poukázal částku 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem ve znění čísla úvěrové smlouvy , Anonymizováno, . Tím bylo prokázáno, že žalobce žalovanému částku 10 000 Kč skutečně poskytl.5. Z listiny označené jako „Posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, “ soud zjistil, že žalobce evidoval u žalovaného uvedený příjem ve výši 55 000 Kč, dále částky za poslední tři měsíce ve výši 52 792 Kč, 104 438 Kč a 57 448 Kč, běžné výdaje v položce ubytování ve výši 7 000 Kč, a že v žalovaný žádal žalobce kreditní rámec označený v části „Požadovaný“ uvedena částka 30 000 Kč, zatímco v části „Nabídnutý“ částka 10 000 Kč. V listině je dále uvedeno ověření osobou označenou e-mailovou adresou „, e-mail, “. Z této listiny však není zřejmé, z jakých konkrétních podkladů žalobce při posouzení vycházel, zda šlo o údaje tvrzené žalovaným nebo o údaje objektivně ověřené, zda šlo o příjmy pravidelné a použitelné pro splácení úvěru, jaké další výdaje a závazky žalovaného žalobce zohlednil a jakým způsobem dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně splatit. Listina rovněž neobsahuje žádné konkrétní vyhodnocení položky „splátky úvěrů“.6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného ze dne 21. 11. 2023, 21. 12. 2023 a 19. 1. 2024 soud zjistil, že žalobce měl před uzavřením smlouvy k dispozici určité podklady o pohybech na účtu žalovaného. Ani z těchto listin však bez dalšího nevyplývá, jaké konkrétní závěry žalobce učinil ohledně pravidelných příjmů žalovaného, jeho obvyklých výdajů, dalších závazků a celkové finanční situace. Ve spojení s listinou o posouzení úvěruschopnosti tyto důkazy neprokazují, že by žalobce provedl důkladné a ověřitelné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.7. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil pouze ověření totožnosti žalovaného. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 4. 2025 a z podacího lístku ze dne 7. 5. 2025 soud zjistil, že žalobce žalovaného před zahájením řízení vyzval k úhradě žalované pohledávky.8. Podle § 79 odst. 1 občanského soudního řádu musí žaloba obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se žalobce dovolává. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) občanského soudního řádu jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 153 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.9. Podle § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 občanského zákoníku je podnikatelem ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. V projednávané věci bylo na žalobci, aby unesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutkových okolností rozhodných pro závěr, že žalovaný uzavřel předmětný úvěrový vztah jako podnikatel, tedy v rámci své podnikatelské činnosti, a že na věc proto nedopadá právní úprava spotřebitelského úvěru.10. Žalobce však tento závěr pouze tvrdil, aniž jej v řízení dostatečně prokázal. Znění samotné smlouvy o úvěru mezi žalobními důkazy nepředložil, a soud tak neměl k dispozici listinu, z níž by bylo možno ověřit konkrétní obsah smluvních ujednání, včetně tvrzeného účelu úvěru, vymezení postavení žalovaného při uzavření smlouvy i konkrétního sjednání žalobcem uplatněných plnění. Přestože byl žalobce usnesením soudu ze dne 10. 3. 2026 výslovně vyzván k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, na tuto výzvu věcně nereagoval, žádná další skutková tvrzení neuvedl a žádné další listiny nepředložil. Za tohoto stavu žalobce neunesl důkazní břemeno ani ohledně tvrzeného podnikatelského charakteru úvěrového vztahu.11. Nebylo-li v řízení prokázáno, že žalovaný uzavřel předmětný úvěrový vztah v rámci své podnikatelské činnosti, posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.12. Podle § 84 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel povinen vyžádat si přiměřené a nezbytné informace a tyto informace pro účely posouzení úvěruschopnosti ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 a 2 téhož zákona je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených, zejména porovnáním jeho příjmů, výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.13. Žalobce přes výzvu soudu nedoplnil rozhodná skutková tvrzení ani důkazní návrhy k tomu, jakým konkrétním způsobem před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného, jaké konkrétní údaje o jeho příjmech, výdajích a závazcích měl k dispozici a jak tyto údaje ověřoval. Samotná listina označená jako „Posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, “ nepostačuje, neboť zachycuje jen dílčí výsledné údaje, nikoli jejich zdroj, úplnost, spolehlivost a způsob vyhodnocení. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně nároku odvozeného od úvěrové smlouvy v části přesahující poskytnutou jistinu.14. Soud přihlédl i k judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž věřitel nedostojí své povinnosti při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nepodloženého prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění ani samotná okolnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nejvyšší soud dále dovodil, že poskytovatel smí spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud výsledky posouzení úvěruschopnosti vylučují důvodné pochybnosti o tom, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025). Současně platí, že pro závěr o neplatnosti smlouvy nepostačuje pouhé zjištění pochybení v procesu posouzení úvěruschopnosti, nýbrž musí být postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). V projednávané věci žalobce nepředložil dostatečný skutkový podklad pro závěr, že takové pochybnosti v době uzavření smlouvy vyloučil.15. Soud současně přihlédl i k tomu, že žalobcem uplatněná smluvní plnění vykazují znaky zjevné nepřiměřenosti. Za úvěr ve výši 10 000 Kč poskytnutý na krátkou dobu žalobce požadoval poplatek 3 500 Kč, tedy 35 % jistiny, a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně, přičemž tento smluvní úrok z prodlení byl navíc počítán z částky zahrnující i poplatek za poskytnutí úvěru. Vedle toho žalobce uplatnil ještě zákonný úrok z prodlení. Takto kumulovaná plnění se jeví jako zjevně nepřiměřená a ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku mohou být v rozporu s dobrými mravy.