22 C 330/2025-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení žalované částky 20 000 Kč a příslušenství z titulu bezdůvodného obohacení, když právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, poskytl žalovanému bez právního důvodu celkem 20 000 Kč v platbách 10 000 Kč dne , datum, a 10 000 Kč dne , datum, , a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Platby byly identifikovány variabilními symboly , Anonymizováno, . Žalovaný se tedy bez spravedlivého důvodu na úkor předchůdce žalobce obohatil, je proto povinen obohacení žalobci vydat. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.5.2025 postoupena společností společnost , právnická osoba, na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.5.2025 na společnost žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 20.6.2025.2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Z výpisu z běžného účtu předchůdce žalobce bylo zjištěno, že předchůdce žalobce zaslal 10 000 Kč dne , datum, a 10 000 Kč dne , datum, , a to na běžný účet č. , č. účtu, . Platby byly zaslány s variabilním symbolem , var. symbol, , což odpovídá rodnému číslu žalovaného. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k navrácení částky 20 000 Kč. O odeslání výzvy žalovanému pak svědčí podací lístek ze dne 20.6.2025.5. V řízení bylo prokázáno, že žalobci vznikl nárok na bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Předchůdce žalobce zaslal bez právního důvodu bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku 20 000 Kč. Žalovaný byl proto vyzván k vrácení mu zaslané částky dopisem odeslaným dne 20.6.2025, na výzvu však nijak nereagoval a ničeho nevrátil. Jelikož žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaný v řízení ničeho netvrdil, vrácení částky neprokázal, bylo žalobě jako důvodné vyhověno.6. Aktivní legitimace žalobce k vedení sporu byla prokázána platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o.z.).7. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.9. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.10. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.