1 C 117/2021-82 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 16 698 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČO [číslo] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o půjčce [číslo] dne 7.5.2015, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 910 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 20,98 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek částku 3 000 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění se zavázala zaplatit 258 Kč. Žalovaná dále uzavřela s původním věřitelem smlouvu o půjčce [číslo] dne 20.1.2015, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 364 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 20,98 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 800 Kč, za hotovostní inkaso splátek částku 1 200 Kč a poplatek za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 129 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Ve prospěch pohledávky vzniklé dle smlouvy ze dne 7.5.2015 uhradila 2 350 Kč; v případě pohledávky vzniklé dle smlouvy ze dne 20.1.2015 uhradila 3 613 Kč. Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované v prvním případě jistinu ve výši 10 000 Kč, v druhém případě jistinu ve výši 2 290,58 Kč a dále úroky a zákonné úroky z prodlení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně ani právní předchůdkyně žalobkyně nemají doklady k dispozici. Současně z veřejně dostupného rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, kteří se k jednání bez omluvy nedostavili. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 7.5.2015 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a poplatek ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 910 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč a poplatek za pojištění 258 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 43 týdenních splátkách po 376 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit do sedmi kalendářních dnů ode dne uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky. Z karty zákazníka ze dne 7.5.2015 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, SIPa a výměru státní podpory, kdy žalovaná potvrdila příjem celkem 12 860 Kč a uvedla výdaje v částce 10 174 Kč, z toho splátky úvěrů/zápůjček v částce 824 Kč. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20.1.2015 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční částku ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 800 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 364 Kč, a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Dále se zavázala uhradit za zařazení do programu životního pojištění částku 129 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 43 týdenních splátkách po 151 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit do sedmi kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky. Z karty zákazníka ze dne 20.1.2015 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z nájemní smlouvy, SIPa a výměru státní podpory, kdy žalovaná potvrdila příjem celkem 16 500 Kč, a výdaje 14 654 Kč, z toho splátky úvěrů 824 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel oznámil postoupení žalovaných pohledávek žalované. Dopisem ze dne 3.9.2020 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. 6. Soud má za to, že v posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřeny, dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru upravená ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na které se vztahuje též zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu však toto prověření nebylo provedeno dostatečně, když původní věřitel neprověřoval žalovanou ve veřejných databázích dlužníků (SOLUS apod.) nebo v registru centrálních exekucí, když uváděla vyšší částku splátek úvěrů, než činily splátky u původního věřitele. Z toho je zřejmé, že měla závazky i u jiných subjektů. Neprověřoval rovněž důsledně příjmy, které žalovaná tvrdila. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru č. 1 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto jsou spotřebitelské smlouvy, které odporují § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvách uvedené finanční hotovosti čerpala. Převzala-li žalovaná finanční částky na základě neplatné smlouvy, byla povinna tyto částky vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla dne 7.5.2015 poskytnuta částka 10 000 Kč a uhradila částku 2 350 Kč, shledal soud na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši 7 650 Kč. V případě částky poskytnuté žalované právním předchůdcem žalobkyně dne 20.1.2015, uzavřel soud, že žalovaná obdržela 4 000 Kč a zaplatila 3 613 Kč. Vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši 387 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019 vyplývala výzva k úhradě celé poskytnuté částky, když i dle smluv v té době uplynula celková sjednaná splatnost každého ze závazků. Soud proto žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z přisouzených částek v rozsahu uvedeném ve výroku I. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému