1 C 180/2021-58 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 819,46 Kč s úrokem z prodlení a úrokem. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] (dále také„ původní věřitel“) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalovaný zavázal sjednaným způsobem splácet. Současně se zavázal zaplatit částku 19 017 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 935 Kč (úroková sazba 29 % ročně), administrativní poplatky 8 596 Kč, poplatek za vedení účtu a komfortní splácení 6 486 Kč. Žalovaný se zavázal tyto pohledávky uhradit v 60 hotovostních týdenních splátkách po 684 Kč Poslední splátka byla stanovena na 25.10.2019. Žalovaný uhradil ve prospěch předmětných pohledávek částku 700 Kč. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 21 301 Kč, poplatky 16 518,46 Kč, kapitalizované úroky 1 492,85 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 2 630,67 Kč, úrok 29 % ročně z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení a úrok z prodlení z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] uzavřené s původním věřitelem společností [právnická osoba]. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně předložila smlouvu o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], tabulku umoření, oznámení o postoupení pohledávky, postupní smlouvu včetně soupisu postoupených pohledávek, kartu zákazníka, informace o zpracování osobních údajů a poštovní podací lístky. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit na nákladech s tím spojených částku 19 017 Kč. Celkovou částku 41 017 Kč se zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč splatných vždy ke konci splátkového období. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil převzetí finanční částky 22 000 Kč. Dle obsahu zákaznické karty ze dne [datum] se právní předchůdce žalobkyně zabýval úvěruschopností žalovaného. Z obsahu této listiny soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán a pracuje jako operátor ve výrobě. Svůj měsíční příjem vyčíslil částkou 17 805 Kč. Z obsahu listiny vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně tyto údaje ověřoval z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 4 000 Kč. Na základě těchto skutečností uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že žalovanému lze poskytnout požadovanou zápůjčku 22 000 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný částku 22 000 Kč vyčerpal a v její prospěch zaplatil 6. 9. 2018 částku 700 Kč. Z postupní smlouvy ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vyplynulo zjištění, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení žalovanému. Zásilka byla odeslána 14. 2. 2020 na adresu žalovaného dle poštovního podacího lístku. 4. Po právní stránce se nárok žalobkyně opírá o ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. obč. zák., přičemž na ni dopadají též ustanovení zák. [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval výdaji žalovaného, když se spokojil s odhadem jeho výdajů v částce 4 000 Kč a z žádného důkazu není patrno, že by před poskytnutím úvěru ověřil výdaje žalovaného z jiných dokladů (SIPO, bankovní výpisy) popř. že by ověřil existenci případných starších závazků žalovaného z jiných, dříve uzavřených smluv např. nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 22 000 Kč původním věřitelem k rukám žalovaného. Žalovaný, který se také k jednání nedostavil, netvrdil jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní b