1 C 217/2021-64 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 777 Kč s úrokem z prodlení a úrokem. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba], IČ [číslo] (dále také„ původní věřitel“) uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal sjednaným způsobem splácet. Současně se zavázal zaplatit částku 37 480 Kč jako úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 99 480 Kč v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na den. 14. 8. 2021. Žalovaný však uhradil pouze částku 4 145 Kč a ke dni 9. 4. 2020 byl úvěr zesplatněn. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 48 885 Kč, úrok 13 892 Kč a poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč, kapitalizované úroky 2 511,14 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 923,38 Kč, úrok 18,87 % ročně z dlužné jistiny 48 885 od 17. 7.2020 do zaplacení a úrok z prodlení z dlužné jistiny od 17. 7. 2020 do zaplacení. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] uzavřené s původním věřitelem společností [právnická osoba], IČ [číslo]. 2. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného a byl proto zrušen. Poté bylo ve věci nařízeno jednání na den 3. 11. 2021, k němuž se žalovaný nedostavil a svoji neúčast řádně omluvil. Soud věc projednal v jeho nepřítomnosti postupem dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.. 3. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], splátkový kalendář, oznámení o postoupení pohledávky, postupní smlouvu včetně soupisu postoupených pohledávek, kartu zákazníka, informace o zpracování osobních údajů a poštovní podací lístky. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal dohodnutým způsobem tuto částku splatit a uhradit náklady ve výši 49 480 Kč. Zápůjční úroková sazba dle čl. 1 smlouvy činila 60,73 % p.a.. Celkovou částku 99 480 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč splatných vždy ke konci splátkového období. Dle obsahu zákaznické karty ze dne [datum] se právní předchůdce žalobkyně zabýval úvěruschopností žalovaného. Z obsahu této listiny soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je zaměstnán s příjmem 14 000 Kč a své výdaje deklaroval částkou 8 410 Kč měsíčně. Z obsahu listiny vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně k ověření těchto údajů neměl žádné dokumenty. K výzvě soudu předložila žalobkyně výplatní pásky žalovaného za měsíce květen a červen 2019, z nichž vyplynulo zjištění, že příjem žalovaného v květnu 2019 činil 14 177 Kč čistého a v červnu 2019 dosáhl částky 11 445 Kč. Kromě toho předložila žalobkyně listinu označenou jako RepiCredit Report, z níž žádné konkrétní údaje o žalovaném nevyplynuly. Na základě těchto informací uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že žalovanému lze poskytnout požadovaný spotřebitelský úvěr. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že částka 50 000 Kč byla právním předchůdcem poukázána dne [datum]. Z postupní smlouvy ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vyplynulo zjištění, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení žalovanému. Zásilka byla odeslána 27. 8. 2020 na adresu žalovaného dle poštovního podacího lístku. 4. Po právní stránce se nárok žalobkyně opírá o ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. obč. zák., přičemž na ni dopadají též ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. V projednávané věci soud poučil přítomného právního zástupce žalobkyně, že je třeba neprodleně označit důkazy k prokázání tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, s tím, že jinak žalobkyni hrozí věcný neúspěch v řízení. Ani po tomto poučení žalobkyně žádné důkazy neoznačila. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně blíže zabýval finančními poměry žalovaného, když se spokojil s prohlášením žalovaného o jeho výdajích a z žádného důkazu není patrno, že by před poskytnutím úvěru ověřil výdaje žalovaného z jiných dokladů (SIPO, bankovní výpisy) popř. že by ověřil existenci případných starších závazků žalovaného z jiných, dříve uzavřených smluv např. nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V řízení bylo prokázáno pouze bezhotovostní poskytnutí