1 C 231/2021-64 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 26. 3. 2021 žalobu, kterou se po žalované zaplacení částky 2 248 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalované ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit původnímu věřiteli částku 1 820 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), částku 2 600 Kč jako odměnu za administrativní činnosti a částku 5 200 Kč za hotovostní inkaso splátek. Za doplňkovou službu životního pojištění se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 348 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 58týdenních splátkách po 396 Kč Poslední splátka byla stanovena na 23. 11. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatila částku 20 720 Kč. Původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 23,72 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 1 705,24 Kč od 24. 11. 2018 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 1 705,24 Kč, částku 542,76 Kč jako dlužné úhrady za služby, kapitalizované úroky ve výši 416,84 Kč (z dlužné jistiny 1 705,24 Kč od 24. 11. 2019 do 29. 11. 2019 při sazbě 23,72 %), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 155,18 Kč z částky 1 705,24 Kč za dobu od 1. 12. 2018 do 29. 11. 2019, úrok 23,72 % z částky 1 705,24 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení z částky 1 705,24 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum] soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 9 968 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní zpracování ve výši 2 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 348 Kč, celkem 22 968 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách po 396 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle čl. 1 smluvních podmínek, v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % p.a.. Dle čl. 5 smluvních podmínek, v případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] a oznámení o postoupení pohledávek z téhož dne vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem z téhož dne oznámil postoupení pohledávky žalované. Dopisem ze dne 22. 2. 2021 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnána s příjmem 20 900 Kč a své výdaje hodnotila částkou 19 770 Kč. Informace žalované byly právním předchůdcem žalobkyně ověřeny zhlédnutím výplatních pásek a pracovní smlouvy. Použitelný příjem žalované stanovil právní předchůdce žalobkyně částkou 3 130 Kč. 4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“). Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ohledně jejích výdajů (např. dokladem SIPO, atd.) a nebylo ani přihlédnuto k normativním výdajům na bydlení. Původní věřitel se soustředil na ověření příjmů a z karty zákazníka, nevyplývá, že by byly deklarované výdaje žalované ověřovány jiným způsobem. Z jiných zdrojů právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované neprověřoval. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatno