1 C 299/2021-106 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 3. 6. 2021 žalobu, kterou se domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 194,11 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o půjčce [číslo] dne [datum], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto prověřil standardními schvalovacími postupy s využitím interních a externích datových zdrojů., přičemž bral v úvahu míru úvěrového zatížení žalovaného, jeho příjmy i výdaje a nahlížel do externích úvěrových registrů. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně úroku ve výši 36,90 % ročně ve splátkách po 957 Kč. První splátka byla splatná dne 24. 7. 2018 a každá další splátka vždy k 24. dni v měsíci. Splátky měly být dle smlouvy hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Žalovaný se zavázal hradit další případné platby – zejména poplatky dle aktuálního sazebníku poplatků. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a právní předchůdce žalobkyně jej písemně upozornil na tento stav a následně, v důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného, zejména z důvodu nesplácení úvěru v pravidelných termínech a ve splátkách v dohodnuté výši, banka pohledávku žalovaného s účinností ke dni 29. 8. 2019 zesplatnila. Vyzvala proto žalovaného k okamžitému zaplacení veškerých závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy a uplatnila nárok na smluvní pokutu. Žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem ze dne 30. 8. 2019. Žalobkyně vymáhanou pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a postoupení bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem doporučeným dopisem. Předmětná pohledávka sestává z jistiny úvěru ve výši 11 641,48 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru do 29. 8. 2019 ve výši 10,68 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 542,63 Kč a žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 13 194,11 Kč od 30. 8. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 36,9 % ročně z částky 11 651,48 Kč od 30. 8. 2019 do zaplacení. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K tomuto jednání se dostavil právní zástupce žalobce. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání k jednání doručeno na adresu jeho bydliště uvedeno v evidenci obyvatel dne [datum] uložením. Soud proto věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z listinných důkazů tvořících obsah spisu. 3. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne [datum] soud zjistil, že touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dohodli na tom, že vstoupí do smluvního vztahu, v jehož rámci banka bude poskytovat klientovi bankovní služby dle aktuální nabídky. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce z téhož dne soud zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobce o půjčku ve výši 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 36,9 % p.a. na dobu 36 měsíců, v níž byl srozuměn s tím, že právnímu předchůdci žalobkyně zaplatí celkem částku 33 330,63 Kč ve splátkách ve výši 927 Kč + 30 Kč jako pojištění. Právní předchůdce žalobkyně dne [datum] návrh smlouvy o půjčce akceptoval a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy vyplývá, že se jednalo o smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. obč. zákoníku a nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona. První splátka měla být zaplacena dne 24. 7. 2018 a každá další splátka 24. dne v měsíci, s tím, že poslední splátka bude zaplacena 24. 6. 2021. Z dopisu právního předchůdce žalobkyně ze dne 10. 11. 2018 byl žalovaný upomenut o zaplacení částky 3 121,08 Kč a dopisem ze dne 10. 8. 2019 o zaplacení částky 3 940,87 Kč. Z oznámení právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 8. 2019 soud zjistil, že tímto došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 19 662,16 Kč. Dle poštovního podacího archu bylo oznámení podáno k poštovní přepravě a zasláno na adresu žalovaného dne [datum]. Z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od 24. 6. 2018 do 28. 2. 2021 soud zjistil, že jde o účet vedený na jméno žalovaného a dne [datum] byla na tento účet připsána částka 20 000 Kč pod označením čerpání půjčky. Částka stejné nominální hodnoty byla téhož dne převedena na účet vedený u jiné banky. V období do 28. 2. 2021 byly ve prospěch tohoto účtu připsány platby v celkové výši 27 767,27 Kč. Stejná zjištění soud učinil z žalobkyní předloženého přehledu transakcí na účtu [bankovní účet] za dobu od 24. 6. 2018 do 29. 3. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], potvrzení o zaplacení úplaty a oznámení právního předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky z [datum] soud vzal za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 13. 5. 2021 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. 4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“). Z žalobních tvrzení vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že je schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně jeho výdajů (např. dokladem SIPO, atd.) a nebylo ani přihlédnuto k normativním výdajům na bydlení. Není patrno z žádné listiny, že by původní věřitel ověřoval příjmy žalovaného a nelze zjistit ani z jakých příjmů a výdajů žalovaného vycházel. Pokud je poukazováno na dodatečně doložený přehled transakcí, neplynou z něho žádné informace o příjmech a výdajích žalovaného, které by mohl právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru brát v úvahu, neboť zachycuje výhradně transakce, k nimž došlo po poskytnutí úvěru. Žádným způsobem není prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřil z jiných zdrojů. Důkazy o prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru nebyly soudu předloženy ani po poučení dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř.. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a nálezu Ústavního soudu [ústavní nález], dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavře