7 C 76/2022-65 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou a jejím doplněním domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 590,11 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se právní předchůdkyní [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] která se zavázala žalovanému poskytnout úvěr do limitu 5 000Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr a úroky z úvěru v měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaný se dále zavázal hradit cenu za využití účtu ve výši 50 Kč měsíčně, případně další poplatky, dle Ceníku ČS. Žalovaný v průběhu úvěrového vztahu načerpal částku 13 389 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil celkem 17 793,23 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 1 590,11 Kč, úroků z prodlení ve výši 42,98 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 42,80 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 16,90 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 1 590,11 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % p. a. z částky ve výši 1 590,11 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslaná výzva k plnění. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast u jednání, souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek, obratové historie (podklady pro soudní jednání), poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy ze dne [datum], rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 8. 8. 2020 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový do celkové výše úvěrového limitu 5 000 Kč s výší úrokové sazby 16,90 % ročně, který se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu tj. ve výši 250 Kč. Žalovanému byla adresovaná výzva ze dne 5. 7. 2020 k úhradě dlužné částky, ke dni 6. 8. 2020 byla zesplatněna celé zbývající část úvěru. Dle obratové historie žalovaný čerpal celkovou částku 13 389 Kč, uhradil celkem 17 793,23 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu pohledávek, dodatku [číslo] k dohodě o úplatě ze dne 30. 6. 2021, přílohy [číslo] – potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 7. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 7. 2021 předaného dle podacího lístku k poštovní přepravě dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslaná výzva k plnění ze dne 1. 9. 2021 předaná k poštovní přepravě dne [datum]. 5. Soud vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje též zákon o spotřebitelském úvěru z. č. 145/2010 Sb. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Na základě provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Skutečnosti o prověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet nebyly tvrzeny ani z provedených důkazů skutečnosti, týkající se poměrů žalovaného, výše jeho příjmů, výdajů, nevyplynuly, listiny prokazující příjmy a výdaje žalovaného nabyly soudu ani původnímu věřiteli předloženy. 6. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. 7. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o potřebě prokázat, že byla náležitě prověřovaná úvěruschopnost žalovaného, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 13 389 Kč, které byly z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy poskytnuty bez právního důvodu, a žalovaný žalobkyni vrátil 17 793,23 Kč, nedošlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení. S ohledem na uvedené, soud neshledal důvodný požadavek žalobkyně na zaplacení částky a žalobu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.. V řízení tak byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.