1 C 51/2022-73 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 047,68 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 22 000 Kč a příslušenství úvěru ve výši 18 894 Kč ve 14-ti měsíčních splátkách po 2 921 Kč do 5. 3. 2021 Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Předmětem žaloby je jistina ve výši 20 508,44 Kč, dále částka 15 549,92 Kč sestávající z nesplacených poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 9 987,11 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 894,06 Kč a nesplaceného inkasního poplatku 3 668,75 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 508,44 Kč od 20.7.2021 do zaplacení, částku 2 653,18 Kč, kterou tvoří nesplacený úrok ve výši 1 835,65 Kč a smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků za období po konečné splatnosti ve výši 817,53 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 449,64 Kč vzniklý zákonnou sazbou z částky 20 508,44 Kč za dobu od 6.3.2021 do 11.6.2021, náklady spojené s uplatněním pohledávky 39 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 989,32 Kč (z dlužné jistiny 20 508,44 Kč od 6.3.2021 do 11.6.2021). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. 2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaný se k jednání nedostavil. Řízení bylo přerušeno, neboť žalovaný byl od [datum] v insolvenčním řízení, když o jeho úpadku a řešení úpadku oddlužením bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] Předmětem řízení je pohledávka žalobkyně vzniklá nevrácením částky poskytnuté žalovanému [datum], tedy před prohlášením úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Insolvenční řízení však bylo pravomocně zastaveno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] a soud proto v řízení pokračoval. 3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], formulář pro standardní informace, žádost žalovaného o poskytnutí úvěru z [datum], postupní smlouvu z [datum], doklad o úhradě ceny postoupených pohledávek, oznámení o postoupení z [datum], oznámení o převzetí věci advokátní kanceláří, předžalobní výzvu z 18.10.2021 a doklady na jejichž základě poskytovatel úvěru prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] vyplývá, že se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti a převzetí stvrdil svým podpisem. Téhož dne byla zpracována žádost žalovaného o úvěr, v níž žalovaný uvedl, příjem ve výši 15 263 Kč a vyčíslil své výdaje částkou 6 410 Kč. Jeho majetkové poměry byly prověřovány poskytovatelem úvěru pracovní smlouvou z [datum], čestným prohlášením a doklady o příjmu včetně výplatních pásek a výňatků z výpisů z účtu, na jejichž základě poskytovatel úvěru dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. K dispozici měl též nájemní smlouvu ze dne [datum]. Z prohlášení o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky, postupní smlouvy, dokladu o úhradě ceny postoupených pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a postoupení oznámil žalovanému dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 18.10.2021 podanou dle poštovního podacího listu k přepravě dne 20.10.2021. 4. V posuzovaném případě byla mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když ze skutkových tvrzení žalobkyně a předložených dokladů vyplývá, že prověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo zaměřeno na zkoumání jeho příjmů, kdy v tomto směru poskytovatel úvěru měl k dispozici pracovní smlouvu, mzdové lístky a výpis z účtu, jimiž byly jím deklarované příjmy náležitě ověřeny. Pokud však jde o výdaje, deklaroval žalovaný měsíční výdaje ve výši 6 410 Kč, kdy z této částky měla připadat částka 3 410 Kč na náklady bydlení. Z předložené nájemní smlouvy však vyplývá, že žalovaný bydlel v pronajatém bytě a měsíčně byl zavázán hradit 10 000 Kč jako nájemné a 3 000 Kč jako zálohu na služby. Z žádného předloženého dokladu není patrno, že by se poskytovatel úvěru tímto hlouběji zabýval a rovněž tak není patrno, že by se blíže zabýval dalšími závazky žalovaného. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Poskytovatel úvěru v tomto případě nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedené finanční prostředky čerpal. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, byl povin