5 C 346/2022-21 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti [právnická osoba], [IČO], která byla postupníkem společnosti [právnická osoba], [IČO], se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 000 Kč, kterou jí žalovaný dluží na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené se společností [právnická osoba], [IČO] dne [datum] na částku 15 000 Kč. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] jako postupitel smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba] na straně postupníka. Následně tato společnost dne [datum] uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek s žalobkyní. Žalobkyně v žalobním návrhu uvedla, že pro případ, že soud dojde k závěru, že v souladu s ustanovením § 86 zákona číslo 257/2016 Sb. nebyla v době uzavření smlouvy o úvěru věřitelem řádně posouzena schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, navrhuje, aby nárok žalobkyně byl posouzen ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, že se žalovaný bezdůvodně obohatil. 2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 1. 12. 2022, č.j. 5 C 346/2022 - 17, které nabylo právní moci dne 19. 12. 2022 byl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzván žalovaný, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovanému bylo usnesení doručeno uložením dne 7. 12. 2022. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř. 4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. V daném případě z doložených listinných důkazů nelze dovodit jednoznačný závěr, že mezi účastníky vznikl platně smluvní vztah, právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, v rámci kterého tato poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že původní věřitelka porušila zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěryschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že nedošlo platně k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a že pokud se žalovanému dostala do jeho dispozice jistina ve výši 15 000 Kč, je třeba požadavek na její vrácení posoudit v rámci právní úpravy bezdůvodného obohacení. Za této situace soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s tím, že s ohledem na absenci řádné smlouvy o úvěru není dán žádný zákonný podklad pro úhradu smluveného 15% úroku z částky 15 000 Kč od 8. 7. 2018 do zaplacení, v této části soud návrh jako nedůvodný zamítl. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním dlužné částky v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno. 7. Při stanovení lhůty k plnění soud přihlédl k výši žalovanému nároku, době prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné 3 denní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 8. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, požadovala náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a podle § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. přiznal žalobkyni za právní zastoupení za 3 úkony po 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, celkem 2 000 Kč a soud uložil žalovanému zaplatit vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul za jménem], advokátky sídlem [adresa], že rozhodnutí záviselo na úvaze soudu.