7 C 218/2022-43 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou a opravným vyjádřením domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 16 077,57 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na základě, které žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, což stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se spolu s jistinou zavázala zaplatit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč, tj. kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Žalovaná se zavázala splatit částku ve výši 18 592 Kč ve 14měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy, celková splatnost závazku pak připadala na den 18. 4. 2020. Žalovaná uhradila 5 516 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru posuzoval věřitel schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to zejména na základě údajů k osobě žalované, okolností vyplývajících o její finanční situaci a dokladů předložených žalovanou. Žalobkyně požaduje nesplacenou jistinu ve výši 7 211,79 Kč, kapitalizovaný úrok 2 244 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 163,77 Kč (za období od 19. 4. 2020 do 29. 11. 2021 z jistiny 7 211,79 Kč), zákonný úrok ve výši 10 % ročně z jistiny od 23. 12. 2021 do zaplacení, náklady ve výši 473 Kč spojené s uplatněním pohledávky a částku 8 865,75 sestávající ze smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč, nákladů ve výši 653,58Kč na vyhodnocení úvěru, poplatku ve výši 3 446,23Kč za poskytnutí úvěru, inkasního poplatku ve výši 1 265,97Kč. Pohledávka byla z původního věřitele postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 11. 1. 2022. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne 2. 5. 2022. 2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně omluvil sebe i žalobkyni z jednání, souhlasil s rozhodnutím soudu v jejich nepřítomnosti a žalovaná se k jednání nedostavila. 4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr, smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávky, potvrzení o provedení transakce, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalované smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], věřitel se zavázel poskytnout žalované finanční prostředky 10 000 Kč, jejich převzetí žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč, která zahrnuje částku 10 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 592 Kč (tj. úrok v celkové výši 963 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč, za inkaso plateb v hotovosti ve výši 1 800 Kč) ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla příjem 21 000 Kč, výdaje za bydlení a energie 3 000 Kč, výdaje za dopravu, jídlo, osobní potřebu ve výši 3 410 Kč, splátky stávajících půjček 1 300 Kč, použitelný příjem ve výši 13 290 Kč (rozdíl příjmů a výdajů). V žádosti je zaškrtnuto nájemní bydlení, stav svobodná, žádné vyživované osoby, předložený občanský průkaz, výplatní pásky. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dohody o úplatě za postoupení, byla pohledávka postoupena žalobkyni. Dopisem právního předchůdce ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum] a dopisem žalobkyně ze dne 1. 2. 2022 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, předžalobní výzvou ze dne 2. 5. 2022 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 4. 5. 2022. 5. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval deklarovanými výdaji žalované, když předložené doklady a žádost o úvěr svědčí o tom, že zkoumány byly toliko její příjmy. Doklady vztahující se k příjmům žalované nebyly soudu předloženy. Z žádného důkazu není rovněž patrno, že by právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřil též existenci případných závazků žalované z jiných, dříve uzavřených smluv např. nahlédnutím do veřejně dostupných databází. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté pro