1 C 314/2023-52 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným distančním způsobem dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 19 700 Kč, které byly vyplaceny na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytovateli úvěru částku 23 427 Kč spolu s příslušenstvím do 17.12.2021. Ve sjednané lhůtě neuhradil ničeho. Žalobkyně uplatnila též nárok na zaplacení smluvní pokuty a výdajů spojených s upomínáním. Požaduje též zaplacení úroku z prodlení od 17.12.2021 do zaplacení. V průběhu řízení došlo k částečnému zpětvzetí žaloby a řízení bylo zastaveno co do částky 3 349 Kč, částky 150 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 727 Kč usnesením č.j. 1C 314/2023-46, které nabylo právní moci 22.11.2023. 2. Původní věřitel postoupil pohledávku z výše uvedené smlouvy žalobkyni a to dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k datu nahrání datové pásky obsahující seznam postupovaných pohledávek na zabezpečený [anonymizována dvě slova]. Původní věřitel zmocnil žalobkyni, aby žalovanému oznámila postoupení pohledávky a žalobkyně mu postoupení oznámila dopisem ze dne [datum]. Z výše uvedeného se dovozuje aktivní procesní legitimace žalobkyně. 3. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků. Při rozhodování soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci považoval za postačující. 4. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru ze dne [datum] a [datum] [číslo] Všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru, výpis z účtu č. [bankovní účet], upomínky, předžalobní výzvu ze dne 3.10.2022, postupní smlouvu, oznámení o postoupení pohledávky, plnou moc původního věřitele k oznámení postoupení. Z obsahu smlouvy úvěrové ze dne [datum] soud zjistil, že věřitel [právnická osoba] se zavázal poskytnout žalovanému výplatou na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 19 700 Kč. Z obsahu smlouvy vyplývá, že jde o změnu smlouvy dřívější a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], v níž se poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému na výše uvedený účet částku ve výši 6 700 Kč Lhůta pro zaplacení pohledávek poskytovatele úvěru byla dle obsahu smlouvy do 17.12.2021 Smlouva z [datum] není opatřena podpisem žalovaného a smlouva z [datum] je opatřena dovětkem, že, že návrh smlouvy byl potvrzen klientem pomocí kódu [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], společného prohlášení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni a žalobkyně postoupení oznámila žalovanému dopisem na základě plné moci původního věřitele ze dne 31.1.2022 dopisem ze dne 13.6.2022. V oznámení o postoupení byl žalovaný vyzván též k úhradě dlužné částky do 30.6.2022. Dle poštovního podací archu byla zásilka odeslána na adresu žalovaného 14.6.2022. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 3.10.2022. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že účet číslo [bankovní účet], na který došly od původního věřitele v měsíci září 2021 částky 6700Kč, 3000 Kč a 10 000 Kč, není účtem žalovaného [celé jméno žalovaného], [datum narození]. 5. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval posuzováním schopnosti žalovaného úvěr splatit a i sama žalobkyně sdělila, že žádné doklady v tomto směru nejsou k dispozici. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud v projednávané věci shledal, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru, nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Protože soud shledal předložené úvěrové smlouvy neplatnými, nemohl na jejich základě žalobě vyhovět. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Soud proto zvažoval přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí s