5 C 121/2024-17 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 22 900 Kč, kterou jí žalovaný dluží na základě uzavřené Smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne , datum, na částku 12 000 Kč. Žalobkyně nedoložila, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, pro tento případ v žalobě navrhla, nechť soud návrh posoudí z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 4. 2024, č.j. 5 C 121/2024-11, které nabylo právní moci dne 3. 5. 2024 byl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzván žalovaný, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovanému bylo usnesení doručeno fikcí do datové schránky dne 3. 5. 2024. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi účastníky vznikl platně smluvní vztah, účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, kterou žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 24 700 Kč. Žalovaná ve stanovené lhůtě dlužnou částku nezaplatila, důsledně tomu se žalobce domáhá zaplacení částky 33 407 Kč. Soud nárok žalobkyně shledal po právu a uložil žalované zaplatit tuto částku.Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že účastníci uzavřeli dne , datum, Smlouvu o podnikatelském úvěru, kterou žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou pěti splátek, důsledně tomu žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč (5 x sjednanou jednorázovou sankci ve výši 500 Kč), částku 8 400 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru a jistiny ve výši 12 000 Kč, celkem 22 900 Kč. Žalobkyně nijak nedoložila, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, spolehlivě neprověřila jeho příjmy a výdaje, ze kterých by mohla posoudit jeho úvěruschopnost. Za této situace soud dovodil závěr o tom, že úvěr byl poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouva je ex lege neplatná a nárok posoudil, i ve shodě s návrhem žalobkyně v žalobním návrhu, jako nárok uplatněný z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť bylo zprávou , právnická osoba, . jednoznačně prokázáno, že dne 30. 4. 2023 byla částka 12 000 Kč připsána na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, z účtu číslo , č. účtu, . Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč.5. S ohledem na shora uvedené, z důvodu závěru soudu o neplatnosti právního ujednání o úvěru, soud nárok ve zbývající části na zaplacení částky 10 900 Kč s příslušenstvím jako nedůvodný zamítl.6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.7. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, důsledně tomu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.