7 C 224/2023-51 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 10 395,93 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum] na základě, které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 0000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli dále částku ve výši 9 735 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 4 591 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 28,95 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši 1500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 084 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 52týdenních splátkách po 361 Kč, poslední splátka byla stanovena na 22. 4. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Uhradila celkem částku 4 640 Kč, poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena 16. 8. 2021. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 7 466,26 Kč, dlužný úrok ve výši 2 770,83 Kč, dlužný poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 961,74 Kč, dlužný poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 797,93 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 1 170 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 842,65 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 416,97 Kč, úrok ve výši 28,95 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 466,26 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. 2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Soud věc projednal bez přítomnosti žalované, která se k jednání nařízenému na den [datum] nedostavila, svoji neúčast neomluvila. 4. Ze smlouvy spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum] soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 18 735 Kč, která zahrnuje částku 9 000 Kč, poplatek ve výši 8 175Kč (tj. úrok ve výši 4 591 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částka za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 084 Kč) a doplňkové pojištění ve výši 1560 Kč. 5. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 52týdenních splátkách po 361 Kč splatných vždy ke konci splátkového období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Výše výpůjční úrokové sazby činí 88 % a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z tabulky umoření se podává, že žalovaná čerpala částku v celkové výši 9 000 Kč a uhradila 4 640 Kč. V zákaznické kartě ohledně žalované je uveden čistý příjem ve výši 10 500 Kč, další čistý příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč, odhadované výdaje měsíčně ve výši 6 000 Kč, žalovaná byla svobodná, na mateřské dovolené, měla 1 vyživovací povinnost, bydlení zajištěné v nájmu. Původnímu věřiteli bylo předloženo rozhodnutí o výplatě mateřské. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], podacího archu ze dne 13. 1. 2023 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Dopisem ze dne 1. 6. 2023 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně, dle podacího lístku byla zásilka předána k přepravě dne 2. 6. 2023. 6. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Zdroj deklarovaného příjmu ve výši 10 500 Kč byl uveden jako výplata mateřské. Další uvedený příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč nebyl při ověřování úvěruschopnosti žádnými doklady doložen. Přestože je v zákaznické kartě deklarován další příjem domácnosti, není v kartě uvedeno, že by žalovaná jako spolubydlící sdílela společnou domácnost jako spolubydlící s další osobou. Výdaje ve výši 6 000 Kč jsou uvedeny jako odhadované, nebyly nijak doloženy. Nesrovnalosti uváděné k osobním a majetkovým poměrům, pokud jde o zdroj příjmů domácnosti, výdaje žalované, které nebyly nijak věřiteli doloženy, vedou k pochybnostem o řádném prověřován úvěruschopnosti žalované. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. 8. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistin