5 C 250/2025-90 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky celkem 35 060 Kč, kterou jí žalovaný dluží ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , uzavřené dne , datum, na částku 20 000 Kč. V žalobním návrhu žalobkyně uvedla, že v případě, že soud dospěje k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky není z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru prokázaný, navrhla vydání bezdůvodného obohacení ve výši čerpání úvěru. V průběhu řízení vzala žalobkyně návrh v části, co do zaplacení částky 6 000 Kč s 14,75 % úrokem zpět s tím, že žalovaný tuto částku uhradil původnímu věřiteli před podáním žaloby s tím, že nadále se domáhá zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím a částky 7 060 Kč.2. Žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, nedostavil a svoji neúčast neomluvil.3. Soud i pro omluvenou neúčast žalobkyně postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř., provedl dokazování, a to listinnými důkazy, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující, vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného úvěr až do úvěrového limitu 20 000 Kč. Současně si účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou a žalovaný jej měl splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 22. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Současně si účastníci sjednali, že v případě prodlení žalovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh, tj. nesplacená jistina, úrok a veškeré sankce z prodlení. Dne 22. 6. 2024 sdělila žalobkyně žalovanému, že s ohledem k opakovanému porušování smluvních podmínek došlo dne 22. 6. 2024 k zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka činí 56 958 Kč a vyzvala žalovaného k zaplacení této částky do tří dnů od doručení tohoto dopisu. Dne 14. 6. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky 66 389,95 Kč do tří dnů a nákladů na právní zastoupení ve výši 14 810 Kč. Podle podacího lístku byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě pod podacím číslem , hodnota, dne 14. 6. 2025. Podle potvrzení o provedené platbě se podává, že dne , datum, byla na účet číslo , č. účtu, poukázána částka 15 000 Kč z účtu žalobkyně, dne , datum, částka 5 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni 23. 1. 2024 a 4. 3. 2024 držitelem účtu číslo , č. účtu, , na který byla dne , datum, poukázána z účtu žalobkyně částka 15 000 Kč a dne , datum, částka 5 000 Kč. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet doložila žalobkyně kopii přední stranu ofoceného občanského průkazu číslo , hodnota, , řidičského průkazu číslo , hodnota, , výpis z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, ., číslo účtu , č. účtu, za dobu od 26. 8. 2023 do 23. 1. 2024. V žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl žalovaný, že je svobodný, pracuje u zaměstnavatele , právnická osoba, . od března 2023 s měsíčním příjmem 34 045 Kč, žije v pronajatém bytě, měsíční výdaje činí 15 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný, vyjma závazků vůči žalobkyni, má další závazky, a to u společnosti , právnická osoba, , kdy mu byla dne 22. 12. 2023 vyplacena částka 40 000 Kč, u společnosti , právnická osoba, ., u společnosti , právnická osoba, , kdy mu byla dne 26. 11. 2023 vyplacena částka 8 000 Kč. Současně soud z výpisu z účtu zjistil, že dne 27. 12. 2023 získal žalovaný částku 16 500 Kč u společnosti , právnická osoba, ., přičemž v údajích je uvedeno gambling.4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnost