5 C 269/2025-31 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení celkem částky 32 910,88 Kč, kterou jí žalovaný dluží na základě uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, na částku 15 000 Kč. K postoupení pohledávky došlo dne , datum, s účinností ke dni , datum, .2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 9. 2025, č.j. 5 C 269/2025-26, které nabylo právní moci dne 13. 10. 2025 byl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzván žalovaný, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Usnesení bylo žalovanému doručeno vyvěšením na úřední desku soudu dne 13. 10. 2025. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.V daném případě z doložených listinných důkazů soud zjistil, že postupitelka společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , v rámci které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 10 665 Kč sestávající se z úroku ve výši 6 367 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 798 Kč, částku za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 1 370 Kč a částku za flexibilní splácení ve výši 1 428 Kč (součet těchto částek ale činí 11 963 Kč). Žalovaný podle smlouvy stvrdil, že celkovou částku spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč obdržel v hotovosti. Podle smlouvy se zavázal hradit měsíčně i částku 1 665 Kč na doplňkovém pojištění. Podle smlouvy činí celková dlužná částka 27 330 Kč, která je snížena o částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení nebo doplňkové pojištění a činí 22 867 Kč, úroková sazba 86 %. Celková dlužná částka je splatná formou 45 splátek splatných vždy ke konci splátkového období, přičemž výše jedné splátky od první do předposlední činí 608 Kč a poslední splátka 578 Kč. Současně si účastníci sjednali smluvní pokutu pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je zákazník v prodlení. RPSN činí 179,78 %. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník, má učňovské vzdělání, je svobodný, bez vyživovacích povinností, jeho zdroj příjmů je podnikatelská činnost (OSVČ), pracuje jako elektrikář. Podle prohlášení činí čistý příjem žadatele 9 650 Kč a je to jediný jeho zdroj příjmu. Nemá žádné další ostatní příjmy a další čisté příjmy domácnosti činí 35 000 Kč, celkem 44 650 Kč. Co se týče výdajů uvedl, že tyto činí 1 000 Kč měsíčně. Nemá žádný jiný spotřebitelský úvěr, bankovní účet je veden na jméno žadatele. Podle doložených dokumentů předložil žalovaný daňové přiznání za rok 2021. Žalobkyně nedoložila žádné další podklady, ze kterých mohl soud posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. V daném případě je nepochybné, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Pokud žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem je 9 650 Kč a k tomu doložil daňové přiznání za rok 2021 a jeho odhadované měsíční výdaje 1 000 Kč, tak je nepochybné, že žalovaný disponuje minimálním příjmem, přičemž výrazně podcenil své měsíční výdaje, zejména za situace, že v žádosti uvádí, že žije v nájemním bydlení, přičemž výše nákladů na jeho bydlení nebyla žádným způsobem ani zjištěna ani prověřena. V žádosti je uvedeno, že žadatel nemá žádné další příjmy a má jediný zdroj příjmů a poté jsou zde uvedeny další příjmy domácnosti ve výši 35 000 Kč, které ale nejsou specifikovány původem tohoto zdroje, když sám žalovaný uvádí, že je svobodný, nemá partnerku a nemá žádnou vyživovací povinnost. Co se týče částky 35 000 Kč, ta nebyla vůbec žádným způsobem prověřena, o jaký zdroj příjmů se jedná a tudíž nemůže soud posuzovat poměry žalovaného tak, jak tvrdí žalobkyně, že jeho měsíční příjem činil 44 650 Kč, když sám uvádí, že má jediný zdroj příjmu, a to ve výši 9 650 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyly doloženy žádné výpisy z účtu za předchozí období podané žádosti o úvěr, nebyly řádně prověřeny tudíž ani výdaje žalovaného, má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně, které žalovanému úvěr poskytla nesplnila svoji zákonnou povinnost a před poskytnutím úvěru řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaný na úhradu jistiny nezaplatil od poskytnutí úvěru žádnou částku, a to ani poté, co mu bylo oznámeno postoupení pohledávky a byl vyzván k úhradě dlužné částky, ani na základě předžalobní výzvy. Za této situace soud dospěl k závěru, že ujednání o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, lze považovat za neplatný právní úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovanému dostala v hotovosti částka 15 000 Kč, soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť její právní předchůdkyně plnila z neplatného právního úkonu a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč.5. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním částky 15 000 Kč v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.6. Při stanovení lhůty k plnění soud přihlédl k výši žalovaného nároku, době prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).7. Co s týče nároku na zaplacení částky 17 910,88 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 106,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 340,31 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, soud tento nárok neshledal po právu, neboť Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jsou tyto nár