Žalobkyně se obrátila dne 30. 1. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 25 440 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 25 440 Kč, přičemž úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný úvěr čerpal bezhotovostně ve výši 25 440 Kč dne , datum, , nedodržel však řádně podmínky pro splácení, dosud ničeho na svůj dluh neuhradil. Pohledávka byla následně postoupena až na žalobkyni. Žalovanou částku 25 440 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 25 440 Kč, příslušenství se skládá z úroku z prodlení od 10. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na dobu neurčitou ve výši 25 440 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 457,50 % ročně, a to v měsíčních splátkách v proměnlivé výši /viz smlouva o úvěru na č. l. 38-40, kopie občanského průkazu na č. l. 32-33, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 41 p. v. – 50, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 50 p. v. – 54/. Žalovaný úvěr čerpal bezhotovostně na svůj bankovní účet dne , datum, ve výši 25 440 Kč, avšak svůj dluh nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr k , datum, zesplatnila /viz sdělení banky na č. l. 18, potvrzení o provedené platbě na č. l. 25, oznámení o zesplatnění na č. l. 27/. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku smlouvou ze dne , datum, postoupila na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která ji poté smlouvou ze dne , datum, postoupila na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, na č. l. 35-37, smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, na č. l. 20-21, ujednání o úplatě za postoupení na č. l. 22, dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek na č. l. 23-24, seznam postoupených pohledávek na č. l. 29-31, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 34/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č. l. 34 p. v. včetně dokladu o odeslání na č. l. 26/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice v obecné rovině tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, když k prokázání svých tvrzení předložila soudu toliko formulář nazvaný čestné prohlášení klienta, v němž je uvedeno, že žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru byl svobodný, bydlel v nájmu, dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 47 900 Kč, jeho měsíční výdaje domácnosti činily 4 000 Kč a nehradil žádné jiné splátky úvěrů /viz čestné prohlášení na č. l. 41/. Není však patrné, jakým způsobem byly tyto informace získány a zejména ověřeny. Dále žalobkyně předložila jakousi strojově čitelnou sjetinu výpisu z bankovního účtu žalovaného o 58 stranách, která je pro člověka mimořádně nečitelná a nepřehledná. Přesto v této sjetině soud identifikoval přinejmenším 3 další čerpané či splácené úvěrové produkty žalovaného před uzavřením smlouvy projednávané v této věci – konkrétně jde o čerpaný úvěr 41 676 Kč dne , datum, , čerpaný úvěr 737 494 Kč dne , datum, , úhrada půjčky ve výši 19 500 Kč dne , datum, /viz sjetina výpisu z bankovního účtu v databázi soudu ISAS/. Tento výpis z účtu, který měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici před uzavřením smlouvy, vyvrací čestné prohlášení klienta přinejmenším v té části, kde uvádí, že žalovaný nemá žádné splátky jiných úvěrů. Za této situace bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby s maximální pečlivostí zkoumala skutečné majetkové poměry žalovaného, zejména jeho skutečné příjmy a výdaje, a to především s ohledem na jeho dříve čerpané a splácené úvěrové produkty. Žádné jiné důkazy svědčící o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného však ze strany žalobkyně předloženy nebyly. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (…).10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedená ve formuláři čestné prohlášení klienta, zejména že by dostatečně ověřovala výši skutečných výdajů žalovaného, a to především ve vztahu k jeho úvěrové historii a k splátkám dříve čerpaných úvěrových produktů. Soud tedy v projednávané věci uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.15. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 25 400 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Současně v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dosud na svůj dluh čehokoli uhradil. Soud proto přiznal žalobkyni částku 25 440 Kč odpovídající nesplacené poskytnuté jistině, a to z titulu bezdůvodného obohacení.16. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku. Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalovaného.17. Lhůta k plnění pak byla stanovena podle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ v délce tří dnů, neboť v řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že aktuální majetková situace žalovaného mu neumožňuje v této lhůtě dluh z titulu bezdůvodného obohacení uhradit.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 503,75 Kč, přičemž tato částka představuje 59,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 79,86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 018 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 440 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.19. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Pro účely tohoto poměřování byly nároky běžící do zaplacení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku.