Žalobkyně se obrátila dne 29. 1. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 54 660 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www.rerum.cz) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 30 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách s proměnlivou výší, kdy žalovaná byla povinna hradit do každého 19. dne v měsíci úrok přirostlý za minulé období a jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Úroková sazba činila 40 % měsíčně. Totožnost žalované byla ověřena z předložené kopie občanského průkazu a pasu. Žalovaná úvěr čerpala ve výši celkem 30 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 22. 8. 2024. Žalovanou částku 54 660 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 30 000 Kč, smluvní úrok ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 12 660 Kč, příslušenství je tvořeno zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet dle obchodních podmínek v pravidelných měsíčních splátkách s proměnlivou výší, kdy žalovaná byla povinna hradit do každého 19. dne v měsíci úrok přirostlý za minulé období a jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Smluvní úroková sazba činila 40 % měsíčně, RPSN činila 5 517,15 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím kopie občanského průkazu a pasu /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 18-19, všeobecné obchodní podmínky v databázi soudu ISAS, kopie osobních dokladů na č. l. 44-45/. Žalovaná úvěr opakovaně čerpala, a to celkem ve výši 30 000 Kč /viz sdělení banky na č. l. 15, potvrzení o vyplacení úvěru na č. l. 46-48/. Se splácením splátek se však žalovaná dostávala do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 22. 8. 2024 splatným /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 41/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2025 /viz předžalobní upomínka na č. l. 42 včetně potvrzení o odeslání na č. l. 43/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 20-22 a přílohy ke smlouvě o kontokorentním úvěru na č. l. 23-30 soud neučinil žádné relevantní zjištění pro toto řízení, zejména jimi není prokázáno, že by předmětná pohledávka byla postoupena na jiného věřitele.6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Při zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně měla k dispozici formulář nazvaný žádost o spotřebitelský úvěr, kde byly zaznamenány jednotlivé údaje, včetně výše měsíčního příjmu žalované ve výši 9 000 Kč z mateřské/rodičovské a měsíčních výdajů ve výši celkem 5 000 Kč. Dále žalobkyně vycházela z výpisů z běžného účtu žalované. Z těchto výpisů má soud za zjištěné, že žalované byl skutečně vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 9 800 Kč, jiný pravidelný příjem soud ve výpisech neidentifikoval, dále v době před uzavřením předmětné uvěrové smlouvy žalovaná čerpala a splácela řadu jiných úvěrových produktů, zůstatek na jejím účtu byl zpravidla záporný a současně žalovaná prakticky na denní bázi utrácela horentní sumy v internetových sázkových kancelářích, zejm. , právnická osoba, /viz žádost o úvěr na č. l. 55, výpisy z účtu žalované na č. l. 31-40, 57-112/.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (…).11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.15. Jak již bylo předestřeno, soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat s ohledem na výše uvedené, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála. Žalobkyně se zjevně nijak blíže nezabývala skutečnými výdaji žalované, neprovedla prověření úvěrové historie žalované, přičemž z výpisů z účtu jednoznačně vyplývá mimořádně špatná finanční situace žalované, jejíž jediný doložitelný příjem je rodičovský příspěvek ve výši 9 800 Kč, přesto žalovaná utrácela vysoké částky v internetových sázkových kanceláří. Nadto z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaná čerpala a splácela řadu jiných úvěrových produktů. Pakliže za této situace žalobkyně bez dalšího žalované poskytla předmětný úvěr, postupovala jednoznačně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ.16. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, nemá žalobkyně nárok na smluvně sjednané platby v podobě smluvního úroku, ani na smluvní pokutu či sjednané poplatky. Soud proto v rozsahu těchto částek žalobu zamítl.17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši 30 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Současně nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh dosud cokoli uhradila. Soud proto přiznal žalobkyni částku 30 000 Kč odpovídající dosud nesplacené části poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.18. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku. Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalované.19. Lhůta k plnění pak byla stanovena podle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ v délce tří dnů, neboť v řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že aktuální majetková situace žalované jí neumožňuje v této lhůtě dluh z titulu bezdůvodného obohacení uhradit.20. Pokud jde o odůvodnění výroku III. rozsudku ohledně doplatku soudního poplatku, v daném případě byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, soudní poplatek tak byl původně vypočítán podle položky 2 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „sazebník“), a to v částce 2 187 Kč. V této částce byl také žalobkyní uhrazen. Avšak soud návrhu nevyhověl a ve věci elektronický platební rozkaz nevydal. Bylo tedy třeba žalobkyni doměřit soudní poplatek podle položky 2 odst. 2 sazebníku, a to podle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku, tzn. do výše 5 % z uplatněného nároku, tj. do částky 2 733 Kč, neboť předmětem řízení je částka 54 660 Kč. Jelikož žalobkyně na soudním poplatku již uhradila částku 2 187 Kč, činí výše doplatku soudního poplatku částku 546 Kč.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Pro účely tohoto poměřování byly nároky běžící do zaplacení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku.