Okresní soud v Lounech 17 C 64/2026-62 – Neplatnost právního jednání

Žalobkyně , Jméno žalobkyně, . (dříve , právnická osoba, .) se obrátila dne 26. 2. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 28 116,98 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 80 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky, poplatkem za službu Klidné spaní ve výši 461,21 Kč a poplatkem za službu Presto ve výši 495 Kč, a to v pravidelných denních splátkách s proměnlivou výší. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 11 972 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, na jistinu žalovaná uhradila pouze částku 72,10 Kč. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 16. 10. 2025. Žalovanou částku 28 116,98 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 11 900 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 14 796,83 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 209,40 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 446,65 Kč, poplatek za službu Klidné spaní ve výši 109,80 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v celkové výši 654,30 Kč. Příslušenství se skládá z běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 665,85 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 80 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet s úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatky dle obchodních podmínek v pravidelných denních splátkách s proměnlivou výší. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím systému BankID /viz smlouva o úvěru na č. l. 11, informace pro spotřebitele na č. l. 14-15, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 16-18, autorizace ověření totožnosti na č. l. 19, výpis BankID na č. l. 41, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 32-40, údaje o poskytovateli na č. l. 28-29, předpis denních splátek na č. l. 20-27/. Žalovaná úvěr čerpala bezhotovostně na svůj bankovní účet ve výši 11 972 Kč, se splácením splátek se však dostávala do prodlení /viz doklad o čerpání úvěru na č. l. 42, sdělení banky na č. l. 54-55/, žalobkyně proto přistoupila k výpovědi smlouvy a zesplatnění úvěru ke dni 16. 10. 2025 /viz výpověď smlouvy o úvěru na č. l. 46/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínka na č. l. 30 včetně dokladu o odeslání na č. l. 48/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Žalobkyně předložila formulář nazvaný výpis o posouzení úvěruschopnosti, kde byly zaznamenány jednotlivé údaje, včetně výše měsíčního příjmu žalované ve výši 58 900Kč a měsíčních výdajů ve výši celkem 7 000 Kč, které sestávají z výdajů na půjčky ve výši 0 Kč, výdajů na bydlení ve výši 5 000 Kč, dalších nezbytných výdajů ve výši 0 Kč a dalších zbytných výdajů ve výši 2 000 Kč, a dále je zde uvedeno, že vypočítané minimální výdaje činí 11 310 Kč. Není však patrné, jakým způsobem byly tyto informace získány a zejména ověřeny. Žalobkyně dále předložila formulář nazvaný identifikované příjmy, kde je toliko uvedeno, že výše ověřeného čistého příjmu činí 58 900 Kč. Jak tuto informaci žalobkyně získala, jak ji ověřila a zejména o jaké příjmy se jedná, zda jde o nahodilé příjmy či pravidelné příjmy dosahované pracovní činností, se z důkazů nepodává. Žalobkyně dále předložila dokument nazvaný metodika zkoumání úvěruschopnosti /viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 47, identifikované příjmy na č. l. 31, metodika zkoumání úvěruschopnosti na č. l. 43-45/. Podle závěru soudu nelze z těchto důkazů uzavřít, že by žalobkyně jakkoli blíže zkoumala a ověřovala skutečné příjmy a výdaje žalované, nebo že by prověřila úvěrovou historii žalované. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (…).10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Jak již bylo předestřeno, soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat s ohledem na výše uvedené, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, nemá žalobkyně nárok na smluvně sjednané platby v podobě smluvního úroku, ani na smluvní pokutu či sjednané poplatky. Soud proto v rozsahu těchto částek žalobu zamítl.15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši 11 972 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Současně z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná na jistinu dluhu uhradila částku 72,10 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni částku 11 899,90 Kč odpovídající dosud nesplacené poskytnuté jistině, a to z titulu bezdůvodného obohacení.16. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku. Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalované.17. Lhůta k plnění pak byla stanovena podle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ v délce tří dnů, neboť v řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že aktuální majetková situace žalované jí neumožňuje v této lhůtě dluh z titulu bezdůvodného obohacení uhradit.18. Pokud jde o odůvodnění výroku III. rozsudku ohledně doplatku soudního poplatku, v daném případě byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, soudní poplatek tak byl původně vypočítán podle položky 2 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „sazebník“), a to v částce 1 125 Kč. V této částce byl také žalobkyní uhrazen. Avšak soud návrhu nevyhověl a ve věci elektronický platební rozkaz nevydal. Bylo tedy třeba žalobkyni doměřit soudní poplatek podle položky 2 odst. 2 sazebníku, a to podle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku, tzn. do výše 1 406 Kč. Jelikož žalobkyně na soudním poplatku již uhradila částku 1 125 Kč, činí výše doplatku soudního poplatku částku 281 Kč.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.