12 C 30/2020-23 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 31 608,42 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1 779,96 Kč, v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 3 068,98 Kč, v zákonném úroku z prodlení z částky 9 158,01 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a dále ve smluvním úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 570,85 Kč (odpovídající dlužné jistině) od 22. 5. 2019 do zaplacení. Částka 31 608,42 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 570,85 Kč, kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu ve výši 587,16 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 341,42 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 604,17 Kč, úhrady za hotovostní splátky ve výši 2 088,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 416,42 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku od 17. 8. 2017 do prodlení do postoupení ve výši 1 779,96 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit včetně navýšení o 9 812 Kč (úroky a poplatky) ve 14ti měsíčních splátkách po 1 558 Kč. Žalovaný úvěr nejprve splácel, následně se však ocitl v prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 6. 2016 a její přílohy – předpisu splátek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne 16. 6. 2016 žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po 1 558 Kč RPSN byla sjednána ve výši 187,6 %. Ze žalobních tvrzení i transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný od 16. 6. 2016 do 2. 1 2019 splatil v sedmi splátkách celkem 6 620 Kč. 4. Postoupení žalované pohledávky žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019 s přílohou a oznámením postupitele ze dne 29. 5. 2019. 5. Soud má tedy za prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 16. 6. 2016 smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách á 1 558 Kč měsíčně. RPSN byla sjednána ve výši 187,6 %. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky, když uhradil do 2. 1. 2019 celkem pouze 6 620 Kč a žalobkyně uplatnila po žalovaném výše uvedené nároky, které vyjmenovává ve svém žalobním návrhu. Žalobkyně při sjednání úvěru nezkoumala ani příjmy žalovaného, ani jeho výdaje. 6. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a nemohla být proto soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) o povinnosti tvrdit a neprokázat odborné zkoumání schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr. 7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smluv o půjčkách věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 12 000 Kč s RPSN 187,6 %. 14. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Touto problematikou se v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). 15. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. 16. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru jakožto bezdůvodného obohacení. 17. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvních pokut i úroků zamítl. 18. Pokud jde o jistinu samotnou (12 000 Kč), tato byla částečně uhrazena zaplacenými splátkami v celkové výši 6 620 Kč, a po právu tak žalobkyni náleží pouze rozdíl ve výši 12 000 mínus 6 620, tj. 5 380 Kč. 19. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že smlouva o úvěru je neplatná dále i pro rozpor s dobrými mravy pro lichevní úroky a poplatky. Při posouzení platnosti, resp. neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba také posoudit výši úroků a poplatků, zda je přiměřená či nikoliv. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR lze za nepřiměřenou výši RPSN zpravidla mít takovou výši, která podstatně přesahuje RPSN v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším RPSN uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Za nepřiměřenou RPSN nemusí být považována taková, která dosahuje výše obvyklé RPSN poskytované bankami dvakrát až třikrát (sp. zn.: 21 Cdo 1484/2004). Z veřejně dostupných zdrojů na webových stránkách České národní banky, www.cnb.cz, (Hlavní menu, Statistika, ARAD-systém časových řad, Výběr dat, Měnová a finanční statistika, Měnová statistika, Úrokové sazby MFI, Nové obchody, Úrokové sazby) vy