15 C 135/2020-47 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 8.000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdil, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 6. 2019 mezi [právnická osoba], [IČO], zapsaného v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 187143, sídlem [adresa] (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovanou„ smlouvu o úvěru“, na jejímž základě poskytl žalované dne 18. 3. 2019 úvěr ve výši 8.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 17. 4. 2019. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 8.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www.bbpujcka.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná následně odsouhlasila znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalované bylo přiděleno klientské [číslo] jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto rodné číslo žalované. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet ji byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 18. 3. 2019. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a klientským [číslo]. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaná nevrátila úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 10. 7. 2019. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované ve výši 0 Kč, je celkem 8.000 Kč, nejpozději splatných dne 18. 4. 2019. Výzva k plnění byla zaslána žalované dne 10. 7. 2019. Žalovaná přesto ničeho neuhradila. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz [číslo jednací] ze dne 17. 4. 2020, který však usnesením ze dne 9. 7. 2020 byl zrušen, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalované do vlastních rukou. 3. Soud rozhodl bez nařízení jednání postupem dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Z předložených listin soud zjistil, že měla být dne 18. 3. 2019 uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím internetových stránek www.bbpujcka.cz, na které se žalovaná měla zaregistrovat zadáním osobních údajů, bylo jí přiděleno klientské číslo a variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby. Následně byla vyplacena částka 8.000 Kč. Žalovaná tuto částku nezaplatila. Soud měl dále k dispozici smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2019 a upomínku právního zástupce žalobce odeslanou dne 10. 7. 2019. 5. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, jak původně tvrdil žalobce. Smlouva měla být uzavřena ve smyslu § 2395 a násl. o.z. tzv. distančně. 6. Podle § 562 o.z., účinného v době poskytnutí peněžních prostředků, tedy dne 18. 3. 2019, byla písemná forma zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. Žalobce sice tvrdil, že žalovaná prostřednictvím internetové domény věřitele se zaregistrovala v jeho systému za účelem využívání jeho služeb a současně s registrací se měla seznámit s obchodními podmínkami tak, že měla podepsat smlouvu připojením svého elektronického podpisu ve svém uživatelském účtu v elektronickém systému společnosti na jeho internetové adrese a připojením jednorázového SMS kódu odeslaného společnosti na telefonní číslo klienta za účelem podpisu smlouvy, avšak dle soudu nedošlo k řádnému uzavření smlouvy včetně ujednání o dalších poplatcích. Soudu sice byly předloženy listiny nazvané„ smlouva“, které však nejsou žalovanou řádně podepsány, nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující obsah souhlasu žalované se smluvními ujednáními prokazujícími konkretizaci osoby, která právní úkon učinila. 7. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi účastníky. Je sice možné, že žalovaná sdělila žalobci své bližší identifikační údaje, číslo svého účtu, ale ani tím nebylo jednoznačně prokázáno, že by nemohlo případně dojít k záměně osoby jednajícího. Nebylo prokázáno, že by žalovaná podepsala elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu se všemi důsledky stanovenými zákonem č. 227/2010 Sb. o elektronickém podpisu a o změně dalších zákonů. Žalobce nedoložil, že by žalovaná tímto kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsala, že by učinila právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy o úvěru. Nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalované směřující k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak tvrdil žalobce. Soud v tomto směru akcentuje zvýšenou ochranu spotřebitele, jednak dle úpravy občanského zákoníku dané v § 815 a násl. o.z., ale také danou Ústavním soudem ČR (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11). 8. V daném případě soud rozhodl, že se však jedná o dluh vzniklý bezdůvodným obohacením žalované. Částka byla poskytnuta právním předchůdcem žalobce bezhotovostně na účet žalované, byla tedy plněním bez právního důvodu a žalovaná je dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., povinna toto své bezdůvodné obohacení vrátit s úrokem z prodlení dle § § 1968 a § 1970 o.z., upravující výši úroku z prodlení s odkazem na vládní nařízení č. 351/2013 Sb. 9. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány žádné okolnosti odůvodňující odlišné stanovení lhůty, např. prodloužení nebo dobrodiní splátek. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobce má nárok na náhradu nákladu řízení potřebných k uplatnění svého práva proti žalované, která ve věci úspěch neměla. 11. Žalobce má nárok na náhradu nákladu řízení představující jednak soudní poplatek, v daném případě ve výši 400 Kč zaplacený v platném znění (položka 2 bod 1 písm. b) sazebníku – příloha zákona o soudních poplatcích č. 549/91 Sb.). Další náklady řízení představují náklady právního zastoupení. Jak bylo zjištěno, že žalobce podává u zdejšího soudu více žalob, návrhy mají obdobnou podobu, liší se v minimální míře co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení. Právní argumentace a stylizace a formální vyřízení je totožné. Jedná se o tzv. formulářové žaloby, kdy navíc jde o spor, ve kterém na jedné straně stojí spotřebitel, proto soud při určení výše odměny za učiněné úkony právní pomoci postupoval dle § 11 vyhlášky č. 177/96 Sb. AT (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, podání žaloby) a dále soud přihlédl k § 14b odst. 1 bod 1 AT, když řízení ve věcech bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně tím žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšují 50.000 Kč a sazba za každý úkon pro účely stanovení náhrady nákladů řízení v daném případě je 200 Kč, tedy za 3 úkony právní služby za převzetí věci, podání žaloby a předžalobní výzva se základním skutkovým právním posouzením činí 600 Kč. Další náklady činí paušální odměna po 100 Kč jako náhrada výdajů za vnitrostátní poštovní, místní hovorné a přepravné dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) AT. Další náklady představují