19 C 265/2020-29 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 1 500 Kč s příslušenstvím, představující zákonný úrok z prodlení od 12. 2. 2018 do zaplacení. Uvedl, že dne 18.12.2016 jako věřitel, uzavřel s žalovanou, jako dlužníkem, smlouvu o úvěru ve výši 8 850 Kč. Na základě uvedené smlouvy žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala uhradit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 850 Kč, přičemž úvěr měl být splácen v týdenních splátkách ve výši 148 Kč. Žalovaná úvěr splácela nepravidelně, celkem uhradil částku 7 300 Kč, kdy tuto částku žalobce vydělil týdenními splátkami á 148 Kč a vypočetl, kdy se žalovaná dostala do prodlení, pokud by úvěr splácela pravidelně. Žalovaná se tak dle žalobce ocitla v prodlení dnem 12.2.2018. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byly žalované doručeny na evidenční adresu ([adresa] [anonymizována dvě slova], [obec] [část obce]), kde jí byly dne [číslo] na poště a po uplynutí úložní doby jí byly vhozeny do poštovní schránky. Žalobce se z účasti na ústním jednání omluvil. 3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobce, jako úvěrující, poskytl žalované, jako úvěrovanému, úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že vyjma poskytnuté jistiny úvěru zaplatí i souhrnné poplatky, celkem ve výši 3 850 Kč (který představuje úrok, náklady na administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek). Na poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 8 850 Kč a to v 60i týdenních splátkách po 147,50 Kč Smlouva je žalovanou řádně podepsána dne 18.12.2016. Z Evidenční karty klienta soud zjistil, že jedná toliko o vyplněný formulář, kde k majetkovým poměrům žalované bylo uvedeno, že je vyučena a pobírá mzdu jako operátorka na částečný pracovní úvazek ve výši 12 000 Kč. Pokud jde o jeho výdaje, bylo ve formuláři vyplněno, že žalovaný vynakládá částku na nájem ve výši 770 Kč, výdaje na splácení úvěrů ve výši 1 328 Kč, výdaje na energie ve výši 400 Kč a další jiné výdaje domácnosti byly uvedeny částkou 3 000 Kč. Výdaje za telefon a internet činí 200 Kč. Vyjma vyplněného formuláře však žalobce soudu žádné důkazy, na jejichž základě byla posuzována bonita žalované, soudu nepředložil. Z vyplněné tabulky splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 7 300 Kč. <i>4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>5. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném k době zavření smlouvy o úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>7. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>8. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 10. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou, se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a především jeho přísnější transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 11. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobce neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 5 000 Kč. 12. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. 13. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. 14. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“. 15. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem pr