12 C 170/2021-29 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 16 449 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení od 1. 8. 2020 do zaplacení. Uvedl, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 17. 3. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 200 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr nejprve splácel, kdy žalobkyni uhradil 1 200 Kč, a posléze se ocitl v prodlení, a proto je ode dne 1. 8. 2020 v prodlení. Částka ve výši 16 449 Kč sestává z dlužné jistiny 10 200 Kč, poplatku za čerpání ve výši 2 040 Kč, sjednaného úroku ve výši 5 046 Kč a smluvní pokuty 363 Kč, od nichž byla odečtena částečná úhrada žalovaného ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že tento úvěr si brali společně s bývalým přítelem a žalovaný se domníval, že tento úvěr je splácen. Dále žalovaný uvedl, že si je vědom, že úvěr si brali na jeho jméno a vzhledem k tomu, že není splácen je srozuměn s tím, že jej musí uhradit a s ohledem na své finanční možnosti pouze žádá o splátky, které je schopen hradit v měsíční výši až 2 000 Kč. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] výpisů k revolvingovému úvěru a výpisů z účtu žalobce soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobce poskytl od března do května 2020 žalovanému úvěr ve výši 10 200 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 20 % měsíčně dle podmínek ve smlouvě sjednaných v měsíčních splátkách. Z výplatní pásky žalovaného bylo zjištěno, že žalobce zkoumal výši měsíčního příjmu žalovaného, která činila 16 609 Kč. Zkoumání obvyklých výdajů žalovaného a jeho majetku nebylo žalobcem ani tvrzeno ani prokazováno. Uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru ve výši 10 200 Kč bylo mezi stranami nesporné. 4. Soud má tedy za prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr ve výši 10 200 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky a žalobce úvěr zesplatnil a uplatnil za žalovaným poplatky, smluvní úroky a smluvní pokutu za prodlení, které vyjmenovává ve svém návrhu. 5. Žalobkyně netvrdila a neprokázala řádné zkoumání výdajů žalovaného, bez nichž nelze posoudit schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr. 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., stanoví výši úroku z prodlení. 14. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 10 200 Kč s RPSN 519 %. 16. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). 17. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně poplatků, smluvních pokut i úroků zamítl. 18. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku 9 000 Kč (úvěr poskytnutý žalovanému žalobkyní ve výši 10 200 Kč ponížený o zaplacené splátky v celkové výši 1 200 Kč) dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 NOZ má soud za to, že plnění žalobce z neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobci vydat. Žalobci také podle § 1970 NOZ náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 naříze