12 C 57/2021-59 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 28 544 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky 15 984,56 Kč ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a dále přiznání smluvní pokuty ve výši 14 272 Kč. Uvedla, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč, tedy s úrokem ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 252,65 %. Žalobkyně tvrdila, že předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů (např. nájemného, splátek, hypotéky, SIPO, výdajů za sociální a zdravotní pojištění, nákladů na splácení exekuce). Kromě jistiny se žalovaný ve smlouvě o úvěru zavázal předchůdci žalobkyně vrátit úrok ve výši 1 925 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 847 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. V souladu se smlouvou o úvěru požaduje žalobkyně dále přiznání smluvní pokuty ve výši 14 272 Kč za prodlení žalovaného s platbou splátek úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci v žalobě uvádí, že předchůdce žalobkyně převedl žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], [IČO], od níž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl dne [datum] žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 252,65 %. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl předchůdcem žalobkyně seznámen s předsmluvními informacemi o poskytnutém úvěru (včetně informací o celkové výši úvěru, době trvání, uvedení výše splátek, úrokové sazbě, RPSN, souvisejících nákladech, a následcích prodlení se splátkami). Soudem bylo zjištěno, že žádost o úvěr ze dne [datum] sepsal obchodní zástupce [jméno] [příjmení]. V žádosti o úvěr uvedl, že žalovaný je [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova], a to od [datum] do [datum], tuto skutečnost měl žalovaný doložit výplatními páskami a pracovní smlouvou. Dále uvedl, že měsíční příjem žalovaného činí [částka], a výdaje činí [částka] (přičemž náklady na bydlení činí [částka], doprava, jídlo a osobní náklady [částka] a měsíční splátky stávajících půjček [částka]). Žalovaný dle žádosti o úvěru [anonymizováno] k datu podpisu žádosti [právnická osoba] [částka]. Dále bylo v žádosti uvedeno, že žalovaný je [anonymizováno], má [anonymizováno] školu [anonymizována dvě slova] a bydlí [anonymizováno] [role v řízení]. Podle čestného prohlášení sepsaného žalovaným neznámého data však vyplývá, že žalovaný od [datum] bydlel na adrese [adresa žalovaného]. Soudu byla předložena kopie občanského průkazu žalovaného, dále dohoda o provedení práce uzavřená dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] s.r.o., [IČO] na dobu od [datum] do [datum], se mzdou stanovenou v „ Pokynech“ (jež však k žalobě přiloženy nebyly) v minimální výši [anonymizováno] Kč/hodinu a opis platového výměru bez čitelného podpisu a razítka s údaji žalovaného a [právnická osoba] s.r.o., za měsíce listopad 2017 až únor 2018 s uvedením částek [částka], [částka], [částka] a [částka]. Nebyly doloženy žádné doklady týkající se životních nákladů žalovaného, přesto za předchůdce žalobkyně byl úvěr schválen. Z Ujednání o zpracování osobních údajů a Informací pro spotřebitele nebylo zjištěno ničeho. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobce, bylo provedenými listinnými důkazy - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] prokázáno, že předchůdce žalobkyně postoupil celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni. Soud má tedy za prokázáno, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách á 2 598 Kč měsíčně. RPSN byla sjednána ve výši 252,65 %. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným smluvní pokutu za prodlení, poplatky, a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl své příjmy, které doložil. Výdaje žalovaného nebyly dokládány. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně