24 T 29/2020-280 — Okresní soud v Litoměřicích

1. V uvedené věci byla dne [datum] podána státním zástupcem [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec] u zdejšího soudu obžaloba celkem na patnáct obžalovaných pro celkem 68 skutků, kdy se jednalo o trestné činy zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (obžalovaný [příjmení] [příjmení]), u ostatních obžalovaných bylo jejich jednání kvalifikováno jako zločin podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (s výjimkou obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jejichž věc byla řešena jinak). Obžalovanému [jméno] [příjmení] jako bývalému [anonymizována čtyři slova] v [obec], detašované pracoviště [obec], bylo kladeno za vinu, že nejméně ve 33 případech převzal úplatek v peněžní či jiné formě od spoluobžalovaných [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno 7 slov] [obec], [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [příjmení], a to v souvislosti s rozhodováním o pobytovém režimu cizinců, které tito obžalovaní zastupovali na základě plných mocí na [anonymizováno] [obec]. Dále mu pak v bodě 34 obžaloby bylo kladeno za vinu, že obžalovaného [jméno] jako úřední osoba navedl, aby v souvislosti s vyřizováním žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu dalšího cizince, tedy v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu, aby policistovi [jméno] [příjmení] koupil flašku za to, že tuto žádost vyřídí přednostně, což měl obžalovaný [příjmení] slíbit s tím, že koupí třeba i dvě flašky, kdy obžalovaný [příjmení] byl tomuto jednání osobně přítomen a měl se tak hodnověrným způsobem dozvědět o spáchání trestné činnosti ze strany těchto osob, které směřovaly k jeho podplacení, přesto však tyto skutečnosti neoznámil příslušným osobám. V bodech 35 až 67 obžaloby pak bylo obžalovanému [příjmení] kladeno za vinu, že jako tehdejší [anonymizována čtyři slova] v [obec] na detašovaném pracovišti v [obec] provedl na žádost dalších osob řadu dotazů do [anonymizováno] informačního systému na různé osoby a údaje, které bez oprávnění poté dalším osobám sděloval. 2. V uvedené věci již bylo zdejším soudem opakovaně rozhodnuto, ovšem Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací opakovaně rozhodnutí zdejšího soudu zrušil. V prvém případě tak učinil především z procesních důvodů, kdy následně bylo znovu rozhodnuto zdejším soudem dne 13.6.2017 rozsudkem pod č.j. 4T 134/2011-2561. Tento další rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2018, č.j. 4To 476/2017-2703. Ve svém usnesení krajský soud hodnotil právní otázku, zda jsou procesně použitelným důkazem záznamy o sledování osob a věcí pořízené podle § 158d tr. řádu v období od [datum] do [datum] Odvolací soud poukázal na to, že nálezem Ústavního soudu ze dne [datum] č. Pl.ÚS 3/09, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 219/2010 Sb., bylo zrušeno ustanovení § 83a odst. 1 části věty první a věty druhé trestního řádu, což znamená, že ode dne vyhlášení tohoto nálezu ve sbírce zákonů, tehdy od [datum], je nutné k nařízení prohlídky jiných prostor předchozí souhlas soudce, nikoliv pouze souhlas státního zástupce. Poté pak rozebral, zda prohlídka jiných prostor představuje zásah do práva jednotlivce na soukromí v obdobném rozsahu jako v případě domovní prohlídky, a dospěl ke kladnému závěru. Z toho vyvodil, že o vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků musí rozhodovat nezávislý a nestranný orgán, kdy za takový nelze považovat státního zástupce, jenž v kontradiktorním řízení plní funkci orgánu veřejné žaloby. Respektu a ochrany požívá nejen soukromí v prostorách sloužících k bydlení, tedy obydlí v užším slova smyslu, ale i jiné prostory včetně prostor kancelářských. Odvolací soud k tomu uvedl, že byť se uvedený nález Ústavního soudu přímo nedotýká ustanovení § 158d tr. řádu, ustanovení § 83a tr. řádu je nutné aplikovat i na projednávaný případ, neboť v současné době nelze oddělovat osobní život od pracovního a kontinuálním dlouhodobým sledováním kanceláře skutečně dochází k zásahu do práva na soukromí. Poukázal i na další judikaturu Ústavního soudu s tím, že právní předpis se rozhodnutím Ústavního soudu ruší nikoliv od počátku (ex tunc), nýbrž vždy až ode dne, který Ústavní soud v nálezu určí, a neurčí-li tak, pak dnem, kdy je nález publikován ve Sbírce zákonů (tedy ex nunc). Fakticky to tedy znamená, že uvedené rozhodnutí Ústavního soudu bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů v průběhu provedeného sledování, kdy do data [datum] bylo možno takto postupovat a uvedené záznamy bylo možno použít, po tomto datu však vzhledem k tomu, že nebyl souhlas dán soudem, jsou záznamy o sledování procesně nepoužitelné. Dále pak odvolací soud s ohledem na neúplnost skutkových zjištění uložil soudu prvního stupně, aby doplnil dokazování o znalecké zkoumání záznamů o sledování, kterým by se odstranily či alespoň zmírnily vedlejší rušivé zvyky a tím by se zvýraznila zvuková linie hovořících osob, kdy stejně jak lze zkvalitnit obraz včetně eventuálního přiblížení, ev. další důkazy. Soudu prvního stupně také bylo uloženo, aby provedené důkazy řádně hodnotil a zdůvodnil na základě, jakých konkrétních důkazů k těmto závěrům dospěl a vypořádal se s důkazy svědčícími ve prospěch i neprospěch obžalovaných a s jejich obhajobou. 3. Z podnětu státního zástupce byla poté ještě věc předložena Ústavnímu soudu podle § 95 odst. 2 Ústavy ČR k posouzení, zda je skutečně možno pojmem obydlí mínit i prostor kanceláře příslušníka [stát. instituce], v níž vykonává úřední pravomoc, a v jakém vztahu je pak k tomu ustanovení § 158d odst. 2, odst. 3 tr. řádu Ústavní soud rozhodl dne [datum] pod sp.zn. Pl.ÚS 8/2019, že se návrh na případné zrušení ustanovení § 158d odst. 2 tr. řádu odmítá s tím, že skutečně uvedené záznamy o sledování procesně použitelným důkazem po datu vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů nejsou. Okresní soud v Litoměřicích poté rozsudkem ze dne 5.3.2020, č.j. 4T 134/2011-2897, který již nabyl právní moci, podle § 226 písm. a) tr. řádu obžalované [příjmení] [jméno], [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení] (nyní [jméno] [příjmení]), [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] plně zprostil obžaloby, věc ohledně ostatních obžalovaných byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. Okresní soud v Litoměřicích na základě uvedeného usnesení odvolacího soudu provedl znovu celé rozsáhlé dokazování, při kterém vyslechl všechny obžalované, provedl výslech svědků, předložil stranám podle § 213 odst. 1 tr. řádu listinné důkazy, zejména protokoly o vydání věcí a o provedení domovní prohlídky včetně fotodokumentace, odborná vyjádření a výsledky kontrolního šetření, přičemž též se souhlasem stran byl čten znalecký posudek z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní technika. K těmto důkazům strany neměly výraznějších připomínek, přičemž podrobněji budou případně rozebrány níže, kdy soud pak vycházel z výpovědí obžalovaných, a to i těch, kteří byli již pravomocně zproštěni. 4. Ve věci samé pak bylo rozhodnuto dne [datum] při hlavním líčení tak, jak je shora uvedeno, kdy ještě ohledně obžalovaného [jméno] [příjmení] byly vyloučeny dva skutky pod body 40 – 41 obžaloby, které se týkaly svědků, kteří se zdržovali na území [země] či [země] a nedařilo se je vyslechnout, jak uložil odvolací soud. Ve věci bylo přitom konáno vícero hlavních líčení, v jejichž průběhu obžalovaní využili svého práva podle § 207 odst. 2 tr. ř. a k věci nevypovídali, proto byly čteny jejich předchozí výpovědi z přípravného řízení i z předchozích hlavních líčení, kde jednoznačně až na obžalovaného [příjmení] odmítli, že by se jakékoliv trestné činnosti dopustili. 5. Obžalovaný [příjmení] [jméno] uvedl, že u hlavního líčení využívá svého práva a k věci nevypovídal v souladu s ustanovením § 33 tr. řádu. Podle § 207 odst. 2 tr. řádu byl čten protokol o výpovědi tohoto obžalovaného na č.l. 292-296, [číslo]. Zde obžalovaný popřel, že by se trestné činnosti dopustil. Pokud jde o skutek ze dne [datum], toho se ani dopustit nemohl, neboť byl od [datum] do [datum] na Ukrajině, což doložil potvrzením ve svém pase. Ke skutku ze dne [datum] uváděl, že zařizoval vízum pro dceru svého bratrance, nikomu však žádný úplatek nepředával. Dále popřel, že by v souvislosti s rozhodováním o pobytovém režimu cizinců, které před [anonymizována tři slova] na pracovišti v [obec] zastupoval na základě plné moci [jméno] [příjmení] předal jakékoliv neoprávněné plnění, a to jak dne [datum], tak dne [datum]. Rozhodně mu nedával ani peníze ani nějaké poukázky. Totéž uvedl obžalovaný [příjmení] [jméno] ohledně jednání, k nimž mělo dojít ve dnech [datum], [datum] (zde ve dvou případech) a [datum], [anonymizováno] [obec] ohledně jednání ve dnech [datum] a [datum], a [anonymizována dvě slova] ohledně jednání ze dne [datum]. Obžalovaná [jméno] [příjmení] (tehdy [jméno] [příjmení]) uvedla, že u [jméno] [příjmení] v kanceláři pouze pone