7 C 194/2021-45 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 044 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 11. 3. 2016 s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“ či„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 34 646 Kč (úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem) a to formou 17ti měsíčních splátek, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne 11. 8. 2017. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 16 044 Kč, z toho 8 316,46 Kč na dlužné jistině, 469,71 Kč na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, 3 148,46 Kč na poplatku za poskytnutí a sjednání úvěru, 960,91 Kč na poplatku za vyhodnocení úvěru, 3 148,46 Kč na inkasním poplatku za hotovostní výběr splátek. Vedle tohoto žalobkyně na žalované požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 316,46 Kč od 12. 8. 2017 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradila ničeho. 2. K jednání, které se ve věci konalo dne 29. 9. 2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 11. 3. 2016, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, přílohy [číslo] splátek a čestného prohlášení a souhlasu se zpracováním osobních údajů dlužníka soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 11. 3. 2016 smlouvu, na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 34 646 Kč (úvěr 17 000 Kč, kapitalizovaný úrok 1 976 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 800 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěrového případu 2 070 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 6 800 Kč) a to formou 17ti měsíčních splátek po 2 038 Kč. 4. Z žádosti o úvěr ze dne 10. 3. 2016 bylo soudem zjištěno, že žalovaná v předtištěném formuláři žádosti o úvěr prohlásila, že je zaměstnaná, se statutem zaměstnance v soukromé sféře – manuální u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], v současné době neprobíhá jednání o skončení jejího pracovního poměru, neuvedla však, zda se jedná pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. V žádosti žalovaná uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání či z podnikání ve výši 2 200 Kč, pobírá důchod či sociální dávky ve výši 14 130 Kč a státní příspěvek ve výši 1 200 Kč, má tak celkový měsíční příjem 17 530 Kč. Dále uvedla, že na bydlení a energie vydá 4 800 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 5 970 Kč, hradí srážky ze mzdy či výživné 1 300 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1 909 Kč a telefon 200 Kč, má tak celkové měsíční výdaje 14 179 Kč. V žádosti o úvěr rovněž prohlásila, že bydlí v nájmu, je svobodná, má jedno dítě do 18 let, dokončené střední vzdělání a jako kontaktní osobu uvedla svého strýce [jméno] [příjmení], bytem [obec a číslo]. Za účelem ověření totožnosti předložila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně občanský průkaz a za účelem ověření příjmů výplatní pásky a pracovní smlouvu. Bez dalších dokladů bylo v žádosti zaškrtnuto, že bylo ověřeno, že žalovaná bydlí v nájmu a má ukončené střední vzdělání. Výše pobíraných sociálních dávek, státních příspěvků a důchodu nebyla nijak ověřována. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, včetně seznamu postupovaných pohledávek, soud ověřil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 26. 2. 2020 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku ze dne 26. 2. 2020 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka. 7. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: tj. že právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši (17 000 Kč) v hotovosti, které se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení o celkový poplatek ve výši 17 646 Kč (úrok 1 976 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 800 Kč, úhrada za vyhodnocení úvěrového případu 2 070 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 6 800 Kč) na částku 34 646 Kč právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 17ti měsíčními splátkami po 2 038 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze část, dostala se do prodlení s placením splátek, právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 16 044 Kč s příslušenstvím (z toho 8 316,46 Kč na dlužné jistině, 469,71 Kč na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, 3 148,46 Kč na poplatku za poskytnutí a sjednání úvěru, 960,91 Kč na poplatku za vyhodnocení úvěru, 3 148,46 Kč na inkasním poplatku za hotovostní výběr splátek), kterou převedla na žalobkyni. Aktivní legitimaci žalobkyně prokazuje smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznamu postupovaných pohledávek. 8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 16. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou o úvěru se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti [jméno] Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. (Dále též viz rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK). 17. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, že právní předc