7 C 242/2020-111 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.); ve zbytku, tj. co do požadavku žalobce na zaplacení částky [částka], se žaloba zamítá (výrok II.) a žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). 2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne [datum], jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení) jako náhrady škody ve výši vynaložených nákladů na právní zastoupení ve věci„ nezákonného trestního stíhání žalobce“ zahájeného usnesením Policie ČR [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jež bylo zrušení usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] Okresní soud provedl ve věci dokazování, které v odůvodnění rozsudku podrobně popsal. Zejména zjistil, a to ze spisu Policie ČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo], že dne [datum] byly zahájeny úkony trestního řízení vůči neznámému pachateli pro skutek kvalifikovaný jako přečin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl dopustit v podstatě tím, že dne [datum] v obci [obec] úmyslně poškodil, zlomil ocelovou nosnou trubku u betonové patky svislého dopravního značení„ P2 – hlavní pozemní komunikace“, čímž měla být způsobena škoda [částka]. Žalobce byl dne [datum] vyslechnut, k uvedenému jednání se doznal, litoval jej s tím, že je připraven uhradit vzniklou škodu. Vyčíslenou škodu ve výši [částka] žalobce uhradil (tuto skutečnost potvrdil i poškozený), když tato částka byla odepsána z účtu žalobce dne [datum]. Dne [datum] bylo žalobci sděleno pro uvedený skutek podezření z přečinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1 trestního zákoníku. Téhož dne se žalobce k závadovému jednání doznal, svého jednání litoval s tím, že vzniklou škodu již uhradil. Dne [datum] Policie ČR předložila věc Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] se zprávou o výsledku zkráceného přípravného řízení a se zprávami k osobě žalobce. Okresní státní zastupitelství přípisem ze dne [datum] věc vrátilo zpět Policii ČR s tím, že závadové jednání mělo být správně kvalifikováno jako zločin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a tudíž nelze ve věci konat zkrácené přípravné řízení a je dán i důvod nutné obhajoby. Usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo proto dle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku s odůvodněním, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že žalobce se dopustil výše uvedeného skutku. Žalobce udělil plnou moc k zastupování v tomto trestním řízení obhájci – advokátu Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], jenž podal dne [datum] stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ve které zdůraznil, že žalobce dobrovolně napravil škodlivý následek způsobený předmětným skutkem a projevil tak účinnou lítost odpovídající ustanovení § 33 písm. a) trestního zákoníku a trestní odpovědnost za trestný čin jemu kladený za vinu by měla zaniknout. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] usnesením ze dne [datum], č. j. ZT [číslo], podle § 149 odst. 1 trestního řádu usnesení policejního orgánu ze dne [datum] zrušil a podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu ve věci znovu rozhodl tak, že se podle ustanovení § 159a odst. 4 trestního řádu ve spojení s ustanovením § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu věc odkládá, neboť trestní stíhání je neúčelné a je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. Po přezkoumání usnesení o zahájení trestního stíhání dospěl státní zástupce k závěru, že sice není pochyb o tom, že ve věci je dáno důvodné podezření ze spáchání trestného činu a nelze tudíž aplikovat materiální korektiv trestního bezpráví ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku, zároveň ale nelze odhlédnout od konkrétních okolností případu v kontextu významu a míry porušení chráněného zájmu a chování podezřelého po spáchání činu ve vztahu k náhradě způsobené škody. Státní zástupce uzavřel, že účelu trestního řízení již bylo dosaženo a ve věci není dán zájem na trestním stíhání žalobce. I s přihlédnutím k zásadě procesní ekonomie bylo nejprve přistoupeno ke zrušení stížností napadeného usnesení policejního orgánu a následně byl státním zástupcem aplikován procesní korektiv ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4 trestního řádu a bylo rozhodnuto o odložení věci. 3. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Shledal, že žalobce svůj nárok uplatnil nejprve u žalované dle § 14 odst. 1, 3 tohoto zákona, věc proto mohla být projednána soudem. Pokud se okresní soud zabýval předpoklady odpovědnosti státu dle tohoto zákona, ve vztahu k existenci odpovědnostního titulu dospěl k závěru, že v řízení vedeném Policií ČR bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a to usnesení ze dne [datum], č. [anonymizováno] [číslo]. Uvedl, že za nezákonné rozhodnutí je třeba považovat usnesení o zahájení trestního stíhání v případě, kdy trestní stíhání neskončí odsouzením obžalovaného, což je daný případ, neboť státní zástupce usnesením ze dne [datum] ke stížnosti žalobce usnesení policejního orgánu zrušil a věc odložil. Okresní soud dodal, že i v případě, kdy státní zástupce na podkladě usnesení o zahájení trestního stíhání a obsahu vyšetřovacího spisu nemůže posoudit, zda je trestní stíhání vedeno z důvodů či způsobem, který stanoví zákon, rozhodnutí zruší a věc vrátí policejnímu orgánu, aby dále jednal a rozhodl, je naplněn znak nezákonnosti ve smyslu § 8 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., a to i dle článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který s ohledem na význam usnesení o zahájení trestního stíhání a jeho dopad do práv obviněného poskytuje obviněnému zvýšenou ústavněprávní ochranu, když požaduje, aby nikdo nebyl stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon (s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1771/2014). Okresní soud bral v úvahu i judikaturu, podle níž právo na náhradu újmy nemá ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, a že v případech, kdy je trestní stíhání zastaveno se závěrem, že se trestně stíhaný dopustil protiprávního jednání odpovídajícího skutkové podstatě trestného činu (například v případě podmíněného zastavení se k činu doznal, v případě narovnání prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán), je náhrada škody vyloučena, neboť by byla poskytnuta v rozporu s dobrými mravy. Nejde o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (pokračování) trestního stíhání nedošlo (s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5839/2016). V této souvislosti okresní soud považoval za významnou časovou souslednost a okolnost, zda podmínky pro odložení věci byly dány již v době vydání usnesení Policie ČR ze dne [datum] či až později – v době rozhodnutí státního zástupce, kterým bylo rozhodnutí Policie ČR zrušeno. Podle § 159a odst. 4 trestního řádu státní zástupce může věc odložit, jestliže z výsledků prověřování vyplývá, že nastaly okolnosti uvedené v § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu. V návaznosti na úpravu obsaženou v tomto ustanovení umožnila novela trestního řádu státnímu zástupci odložit věc ze stejných důvodů i před zahájením trestního stíhání, neboť není ekonomické, aby při naplnění důvodů pro zastavení trestního stíhání pouze formálně trestní stíhání zahájil, a krátce poté jej ze stejných důvodů zastavil. Jedná se o fakultativní postup. Podle názoru okresního soudu proto věc mohla být odložena již před vydáním dotčeného usnesení Policie ČR, když podmínky pro odložení věci, které nakonec k jejímu odložení vedly, nastaly již před vydáním tohoto usnesení. Žalobce se od počátku k činu doznával, činu litoval, byl bezúhonnou osobou a škodu uhradil ještě před vydáním usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání a před předložením věci státnímu zástupci. Je proto splněna podmínka existence odpovědnostního titulu. Okresní soud uzavřel, že předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání je nutno považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona