7 C 92/2021-52 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 28 400 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 10. 2017 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru ve výši 35 400 Kč (skládající se z půjčené částky 20 000 Kč a kapitalizovaného úroku 15 400 Kč), podle které měla žalovaná splácet 590 Kč týdně. První splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Jelikož žalovaná splácela nepravidelně, uhradila celkem částku 7 000 Kč, dostala se do prodlení, splatnost pohledávky nastala ke dni 21. 1. 2018 a datum prodlení ke dni 17. 12. 2018. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku neuhradila žalobkyni ničeho. 2. K jednání, které se ve věci konalo dne 27. 9. 2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 10. 2017 soud ověřil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 23. 10. 2017 smlouvu, na jejím základě žalobkyně poskytla žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč. Celkovou částku 35 400 Kč (úvěr navýšený o kapitalizovaný úrok 7 000 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč), se žalovaná zavázala splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných, tj. po 590 Kč týdně v 60ti splátkách. Z listiny označené formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo soudem zjištěno, že žalobkyně sdělila žalované, že u úvěru ve výši 20 000 Kč (bezúčelový, jednorázový, hotovostní úvěr) navýšeného na 35 400 Kč je nutno splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 60ti týdenními splátkami po 590 Kč, zápůjční úroková sazba ve výši 66 % ročně a RPSN ve výši 195,34 %. Z evidenční karty klienta se podává, že žalovaná uvedla pro potřeby žalobkyně údaje ke své osobě, konkrétně uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, vzdělání učňovské, není majitelkou žádného motorového vozidla ani nemovitosti, pracuje na plný úvazek jako operátor ve výrobě u zaměstnavatele [právnická osoba], nikdy nebyl soudně ani trestně stíhána a že již v minulosti měla úvěr u žalobkyně. Z evidenční karty klienta bylo dále zjištěno, že si žalobkyně ověřila informace k tvrzeným příjmům (11 843 Kč) a výdajům žalované (2 500 Kč za nájem, 200 Kč za jiné, 666 Kč za výdaje na úvěr a 3 500 Kč za jiné výdaje domácnosti), a to na základě pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu žalované, tyto listiny však nebyly soudu předloženy. Z listiny označené informace o smlouvě [číslo] se podává, že žalovaná uhradila žalobkyni částku 7 000 Kč. Z výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně dne 10. 1. 2020 žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z potvrzení o podání ze dne 10. 1. 2020 soud ověřil, že žalované byla tohoto dne zaslána zásilka. 4. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že žalobkyně, jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla úvěr v dohodnuté výši (20 000 Kč), který se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení o celkový poplatek na částku 35 400 Kč, žalobkyně zaplatit týdenními splátkami po 590 Kč. Žalovaná však na svůj dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze část, a to částku 7 000 Kč, žalobkyni tak vznikla pohledávka, kterou žalovaná ani přes předžalobní upomínku neuhradila. 5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanské zákoníku (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu: 16. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 17. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele