9 C 214/2020-42 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal dne 28. 11. 2019 k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem žalobu proti žalovanému o zaplacení částky ve výši 23 809 Kč s příslušenstvím, když tamější soud dne 17. 12. 2019 ve vydaném usnesení vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc byla postoupena Okresnímu soudu v Litoměřicích dne 10. 1. 2020. 2. Okresní soud v Litoměřicích následně vydal dne 17. 3. 2020 elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 2. 7. 2020 zrušen. 3. Žalobce připojil k podané žalobě listinné důkazy, a to smlouvu o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi [právnická osoba], [IČO] a žalobcem dne 24. 6. 2019, výpis z obchodního rejstříku žalobce, vedený Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo] výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, předcházející žalobě, právního zástupce žalobce ze dne 24. 10. 2019, smlouvu o půjčce, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 25. 10. 2013, smluvní podmínky smlouvy o půjčce, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, podací lístky právního zástupce žalobce ze dne 17. 7. 2019 a 24. 10. 2019, přehled o postoupených pohledávkách. 4. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 3028, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. Podle § 3028, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., novely občanského zákoníku, dle něhož, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Podle § 497 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 502, odst. 1, odst. 2 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. 8. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není-li stanovena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 9. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., se touto částí zákona bez ohledu na povahu účastníků řídí závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru, podle § 497 obchodního zákoníku. 10. Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, z. č. 513/1991 Sb., ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obch. zákoníku dohodou, podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštní právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhézních smlouvách a jiná ustanovení, směřující k ochraně spotřebitele, je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinnosti z těchto vztahů podle občanského zákoníku. 11. Podle § 517 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., má žalobce vedle práva na zaplacení dlužné pohledávky také právo na úrok z prodlení. Výše příslušenství pohledávky žalobce s účinností od 1. 7. 2013, je stanovena nařízením vlády ČR č. 180/2013 Sb. ze dne 26. 6. 2013, dle něhož podle čl. 1 v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle Občanského zákoníku, je uvedeno nové ustanovení § 1, dle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Toto ustanovení nabylo účinnosti dnem 1. 7. 2013. 12. Podle § 524 a následujících občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka, postoupit písemnou smlouvou jinému, když s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 13. Podle § 122, odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 14. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 15. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč dle zákona o spotřebitelském úvěru. 16. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k podané žalobě a po jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 17. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění, spočívající v tom, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalobcem dne 24. 6. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, když žalobce je zapsán v obchodním rejstříku, vedený Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo]. Žalobce je akciovou společností s identifikačním [číslo]. 18. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 25. 10. 2013 smlouvu o půjčce, která však byla uzavřena nejenom dle platného občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., ale také dle dříve platného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který byl novelizován zákonem č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobce, tedy věřitel, se dohodl se žalovaným na půjčce ve výši 25 000 Kč, když tuto částku žalovaný převzal od svého věřitele v hotovosti v den podpisu smlouvy o půjčce, tedy v den 25. 10. 2013. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli půjčenou částku, ve výši 25 000 Kč, jakožto i smluvený úrok ve výši 3 193 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 751 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 958 Kč. Žalovaný se zavázal tyto částky vrátit původnímu věřiteli v celkem 60 týdenních hotovostních splátkách po 766 Kč s tím, že poslední splátka byla dohodnuta za částku ve výši 708 Kč. Žalovaný byl v prodlení se splátkami spotřebitelského úvěru, když poslední splátku zaplatil teprve dne 7. 8. 2017, ačkoliv celý sjednaný spotřebitelský úvěr byl povinen zaplatit původnímu věřiteli dne 19. 12. 2014. 19. Právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 24. 6. 2019 oznámil žalovanému písemně, že pohledávka byla postoupena na žalobce, když v tomto dopisem specifikoval výši dlužné pohledávky na 23 809 Kč bez příslušenství. Právní předchůdce žalobce v tomto dopise vyzval žalovaného, aby uvedenou částku zaplatil ve lhůtě do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu, když žalovaný na tuto výzvu nereagoval, takže byl dopisem právního zástupce žalobce ze dne 24. 10. 2019 vyzván k zaplacení žalované pohledávky nejpozději do 31. 10. 2019 s tím, že žalovaný byl výslovně upozorněn, že pokud neobdrží žalobce v této lhůtě žalovanou částku, pak se s jejím vymáháním obrátí na příslušný soud. 20. Žalovaný tedy splácel sjednaný spotřebitelský úvěr od 25. 10. 2013 do 7. 8. 2017, avšak sjednané splátky řádně a včas neplatil, a to i přesto, že poslední splátka byla splatná dne 19. 12. 2014. 21. Žalovaný tak ke dni postoupení pohledávky na žalobce, tedy ke dni 24. 6. 2019, dlužil na nezaplacené jistině částku ve výši 14 764,87 Kč a nesplacené poplatky za hotovost