9 C 287/2020-40 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce podal 2. 10. 2020 k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované o zaplacení částky ve výši 5 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě plných mocí, které mu žalovaná udělila 12. 3. 2019 a 15. 5. 2019, zastupoval žalovanou jako poškozenou v trestním řízení a ve věci určení vlastnictví k [značka automobilu], [registrační značka]. Toto vozidlo bylo řešeno v trestním řízení u Okresního soudu v Litoměřicích, pod sp. zn. [spisová značka] a bylo také zajištěno. V této spisové značce se nacházely veškeré listinné důkazy, nezbytné pro vedení sporu o určovací žalobě. Žalobce požaduje odměnu za úkon advokáta 2 500 Kč, když poukazuje na tarifní hodnotu ve sporu o věc o určení vlastnického práva. Písemnou smlouvu uzavřenou účastníci neměli. Žalobce požaduje odměnu za 2 úkony, celkem 5 000 Kč a 2 × režijní paušál, celkem 300 Kč za první poradu a převzetí zastoupení ze dne 12. 3. 2019, za prostudování spisu OS Litoměřice sp. zn. [spisová značka] a 15. 5. 2019 za první poradu a převzetí věci (určení vlastnictví). 2. Žalobce však neuvádí, za které konkrétní 2 úkony, uvedené v žalobě, požaduje odměnu advokáta a režijní paušály. 3. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl platebním rozkazem ze dne 30. 12. 2020, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže byl usnesením soudu ze dne 4. 2. 2021 zrušen. 4. Žalobce připojil k podané žalobě listinné důkazy, a to plnou moc pro zastoupení ve věci určení vlastnictví automobilu ze dne 15. 5. 2019, fakturu vystavenou dne 28. 1. 2020, e-mailovou korespondenci účastníků ze dne 9. 3. 2020 se a 29. 1. 2020, předžalobní upomínku ze dne 17. 6. 2020, jakožto i detailní informaci k zásilce. 5. Soud pak z počítačového systému založil do spisu rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 12. 2018, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci ve výroku I. rozsudku dne 9. 3. 2019, ve výroku II. uvedeného rozsudku dne 9. 2. 2019. 6. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 2430 občanského zákoníku, dle něhož příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. 7. Podle § 2431 občanského zákoníku obstarává-li někdo určité záležitosti jako podnikatel, má povinnost, byl-li o obstarání takové záležitosti požádán, dát druhé straně bez zbytečného odkladu výslovně najevo, zda na sebe obstarání záležitosti bere nebo ne; jinak nahradí škodu tím způsobenou. 8. Podle § 2434 občanského zákoníku příkazník provede příkaz osobně. Svěří-li provedení příkazu jinému, odpovídá jako by příkaz prováděl sám; dovolil-li však příkazce, aby si ustanovil náhradníka nebo byl-li tento nezbytně nutný, nahradí škodu, kterou způsobil chybnou volbou náhradníka. 9. Podle § 2436 občanského zákoníku příkazce složí na žádost příkazníkovi zálohu k úhradě hotových výdajů a nahradí mu náklady účelně vynaložené při provádění příkazu, byť se výsledek nedostavil. 10. Podle § 2438 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. 11. Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnost. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět. 12. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 1973 občanského zákoníku dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. 15. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. 17. Podle ust. § 1 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí jeho smlouvou s klientem; není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanovením této vyhlášky o mimosmluvní odměně. 18. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že za poskytnuté právní služby náleží advokátovi odměna. Vyhláška č. 177/1996 Sb. počítá v prvé řadě s odměnou, na níž se smluvní strany dohodly, a je tudíž výrazem jejich smluvní volnosti a teprve nedohodnou-li se smluvní strany na konkrétní odměně (nebo není-li taková jejich dohoda platná), nastupuje nevyvratitelná domněnka, že se dohodly na mimosmluvní odměně. Ustanoveními o mimosmluvní odměně se odměna řídí až tehdy, jestliže ze smlouvy uzavřené mezi advokátem a klientem nelze dovodit, že odměna byla„ smluvena“, tj. smluvní strany se dohodly na její výši, popř. na způsobu, jak ji vyčíslit, jak tento závěr dovodil Nejvyšší soudu České republiky v usnesení ze dne 31. 8. 2010 ve věci vedené pod sp. zn. 33 Cdo 5288/2009. 19. Po zhodnocení listinných důkazů, založených v soudním spise a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 20. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že žalovaná byla účastnicí trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 95/2017-443, který nabyl právní moci ve výroku I. dne 9. 3. 2019 a ve výroku II. dne 9. 2. 2019. 21. Žalovaná byla v tomto řízení účastna jako provozovatelka osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka], které bylo následně Policií České republiky zajištěno u Okresního soudu v Litoměřicích a vrácení bylo řešeno ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. 22. Žalobce převzal právní zastoupení žalované na základě písemné plné moci, kterou žalovaná žalobci podepsala dne 15. 5. 2019 a na základě které tak žalobce, advokát, zapsaný v seznamu české advokátní komory pod pořadovým [číslo] byl oprávněn a povinen zastupovat žalovanou ve věci určení vlastnictví k automobilu. 23. Žalobce fakturou ze dne 28. 1. 2020 požadoval po žalované zaplacení odměny advokáta za 2 úkony, celkem částku 5 000 Kč a 2 × režijní paušál, celkem částku 600 Kč. 24. Žalobce komunikoval se žalovanou prostřednictvím e-mailu dne 9. 3. 2020, kdy napsal žalované, že znovu urguje zaplacení faktury, a že bude nedoplatky na odměně vymáhat, nebude-li zaplaceno. 25. Žalovaná reagovala na tento e-mail odpovědí dne 9. 3. 2020, kdy jednoznačně uvedla, že žalobci fakturu zaplatí, ale že je nyní bez práce na pracovním úřadě a tudíž bez příjmu. Uvedla, že prosí o splátkový kalendář. 26. Na to žalobce reagoval tak, že jí může povolit jen 2 splátky. Následně pak žalobce opět e-mailem ze dne 29. 1. 2020 a 24. 2. 2020 připomenul žalované, že požaduje zaplatit jí odeslanou fakturu. Žalobce dopisem ze dne 17. 6. 2020, který označil jako předžalobní upomínku, požadoval po žalované zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že jinak podá žalobu a žalované vzrostou úroky z prodlení a náklady řízení. 27. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 5 600 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce nebyl zastoupen advokátem, zaplatil však soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, takže soud žalované ve výroku II. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci tento jím účelně vynaložený náklad tohoto soudního řízení.