12 C 137/2022-64 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení v této věci bylo zaplacení částky 12 840 Kč s příslušenstvím, představující dluh vzniklý ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Předchůdce žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a dále se zavázal uhradit předchůdci žalobce částku ve výši 240 Kč za službu životního pojištění. Žalovaný však svůj závazek porušil (uhradil pouze 5 400 Kč). Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 9 828,59 Kč, neuhrazené úhrady za služby ve výši 3 011,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 240,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 606,92 Kč, úrok ve výši 19,34 % ročně z částky 9 828,59 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 828,59 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od předchůdce žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to do [datum]. 4. Z karty zákazníka (sepsané obchodním zástupcem [jméno] [příjmení]) ze dne [datum] bylo zjištěno, že obchodní zástupce vyplnil za žalovaného údaje k žádosti o úvěr. Uvedl, že žalovaný je [anonymizováno], má [anonymizováno] vzdělání, žije s [role v řízení] (což měl doložit SIPem), je zaměstnán od [anonymizováno] [rok] ve [právnická osoba] [právnická osoba] na pozici [anonymizováno]. V listině není uvedeno, byl-li žalovaný zaměstnán na dobu určitou či neurčitou. Skutečnost, že žalovaný je ve společnosti zaměstnán, měla být ověřena telefonicky, a dále výplatními páskami. Dále se v listině uvádí, že čistý měsíční příjem žalovaného činí [částka], a výdaje činí [částka] (přičemž náklady na bydlení činí [částka], doprava, jídlo a osobní náklady [částka] a splátky [anonymizováno] v celkové výši [částka] činí [částka] měsíčně). 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] s podacím archem soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. 6. Soud má tedy za prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč RPSN činilo 215,01 %. Žalovaný úvěr nesplatil a žalobce uplatnil za žalovaným úhrady za služby a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení. 7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). 14. Žalobce dle soudu neprokázal splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 10 000 Kč s RPSN ve výši 215,01 %. Žalobce v žalobě sice uvedl, že řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, tuto skutečnost však řádně neprokazuje. Žalovaný sice žalobkyni uvedl příjem, avšak již žádným způsobem nedoložil ani příjem ani výdaje a žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak ze skutečnosti, že v Kartě zákazníka zcela chybí uvedení toho, zda žalovaný v době poskytnutí úvěru pracoval na dobu neurčitou či na dobu určitou a případně do kdy, nelze usuzovat, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo dostatečné. Navíc předchůdce žalobce při poskytnutí úvěru od žalovaného věděl, že je na něj vedena [anonymizováno] a je mu měsíčně strháván