12 C 169/2022-32 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení, představující dluh vzniklý ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Právní předchůdce žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 1 789 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč. Žalovaná svůj závazek porušila (uhradila pouze 1 300 Kč). Dlužná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 9 392,89 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 7 169,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 960,94 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 335,88 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 392,89 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z částky 9 392,89 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od právního předchůdce žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl dne [datum] žalované v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet zápůjčku spolu s úrokem ve výši 1 789 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč, a to v 60 týdenních splátkách á 316 Kč RPSN činilo 241,97 %. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti o zápůjčku uvedla, že žije v [anonymizováno], má [anonymizováno] vzdělání, je [anonymizováno] a [anonymizována čtyři slova]. Dále uvedla, že je zaměstnána na plný pracovní úvazek ve společnosti [právnická osoba] na pozici„ [anonymizována tři slova]“. Její čistý měsíční příjem měl dosahovat částky ve výši 23 288 Kč a výdaje činily 10 000 Kč měsíčně. Uvedla, že má kreditní kartu a zápůjčku u externí společnosti. K žádosti doložila pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky. Z tabulky umoření byly zjištěny úhrady a prodlení žalované v souladu s žalobními tvrzeními žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (podací arch ze dne [datum]), ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s přílohou. Žalobce žalovanou vyzval předžalobní výzvou ze dne [datum] (podací arch ze dne [datum]) k zaplacení žalované částky před podáním žaloby. 4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. Podle § 2390 NOZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 NOZ je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 10. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). 11. Žalobce dle soudu neprokázal, že právní předchůdce žalobce splnil povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou zápůjčku ve výši 10 000 Kč s RPSN 241,97 %. Žalobce v žalobě sice uvedl, že právní předchůdce žalobce řádně prověřil schopnost žalované zápůjčku splácet posuzováním jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a tyto informace ověřoval pomocí dokladů doložených žalovanou, tuto skutečnost však řádně neprokazuje. Právní předchůdce žalobce se ve smlouvě o zápůjčce spokojil s tvrzením žalované o výši jejího čistého měsíčního příjmu ve výši 23 288 Kč, tuto skutečnost však právní předchůdce žalobce nijak neprověřil. Prohlášení klienta přitom musí žalobce prověřovat, nestačí se na něj spolehnout, jak plyne z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018. Žalovaná žádným způsobem právnímu předchůdci žalobce nedoložila ani výši svých výdajů. Soud proto z uvedených důvodů neshledal postup právního předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované jako dostačující. 12. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovanou uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech sm