12 C 172/2022-21 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 29 060 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky 20 000 Kč do zaplacení (částečně kapitalizovaném) a dále v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 4 270 Kč a v nákladech spojených s uplatněním ve výši 473 Kč. Žalovaná částka 29 060 Kč sestává z jistiny 20 000 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 9 060 Kč. Uvedla, že žalovaný uzavřel ve dnech [datum] a [datum] s předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit i s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný úvěr nesplácel. V souladu se smlouvou o úvěru požaduje žalobce smluvní pokutu ve výši 9 060 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 20 000 Kč od [datum] do [datum]) a za prodlení dlužníka a náhradu nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč (89 Kč poštovné, 72 Kč náklady na telefon a 217 Kč za osobní návštěvu). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených návrhů smluv o úvěru [číslo] listiny označené KIZAP [číslo] a Obchodních podmínek [právnická osoba] nevyplývá uzavření jakékoli smlouvy se žalovaným – dokumenty nejsou žalovaným podepsány, ani z nich nevyplývá, že je žalovaný kdy viděl. Nebylo prokázáno ani to, že žalovaný používal email: [email], ani že má [číslo obč. průkazu] či telefonní číslo: [číslo]. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] vyplývá, že předchůdce žalobce [právnická osoba] zaslal žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč dne [datum] a částku 15 000 Kč dne [datum]. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s překladem, potvrzení o přijetí platby, oznámení postupitele ze dne [datum] a sdělení postupníka ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně získala postoupením žalovanou pohledávku za žalovaným. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Z dopisů [právnická osoba] ze dne [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení. Z podacího archu ze dne [datum] a dopisu žalobkyně ze dne [datum] s výpisem úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu. 6. Soud má tedy za to, že nebylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena ve dnech [datum] a [datum] platná smlouva o úvěru. Bylo však prokázáno, že byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně částka 20 000 Kč a pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. 7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., stanoví výši úroku z prodlení. 14. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Žalobkyně dle soudu neprokázala ani samotné uzavření smlouvy o úvěru ani případné splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 20 000 Kč. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). 16. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, když nebylo prokázáno ani její podepsání, ani řádné zkoumání úvěryschopnosti žalovaného. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně smluvní pokuty i náhrady nákladů upomínání zamítl. 17. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku 20 000 Kč (úvěr poskytnutý žalovanému předchůdkyní žalobkyně ve výši 20 000 Kč), dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši