15 C 194/2022-45 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 171,54 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že se žalovanou měla uzavřenou smlouvu o službě„ [anonymizováno] účet“, v rámci které byly upraveny podmínky čerpání prostředků služeb žalobkyně, a měla být uzavřena tzv. online a žalovanou podepsána aktivací tzv. [anonymizováno] účtu. Záměr uzavřít smlouvu byl ověřen prostřednictvím tzv. verifikační textové zprávy a předložením kopie občanského průkazu žalované. Žalobkyně jako podnikající právnická osoba zřídila zákazníkům [anonymizováno] kartu, prostřednictvím které mohou činit platby do výše schváleného úvěrového kreditního rámce a dále mohou odložit platby až o 45 dní. Prostřednictvím elektronické komunikace na internetových stránkách [webová adresa] je možné vyplnit smluvní formulář a poté je prostřednictvím kurýrní služby zaslána platební karta, kterou následně může zákazník aktivovat. Žalovaná využila služeb žalobkyně v ceně 9 803,74 Kč včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti zaplatit dluh. V případě využití služby odložení splatnosti bude vyúčtován poplatek za prodloužení ve výši 5 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě minimálně 10 % z celkové jistiny ve výši 10 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě méně než 10 %. Žalovaná však uhradila pouze 1 500 Kč. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím zástupce žalovanou dne 7. 10. 2021 k úhradě dlužné částky, což však žalovaná nesplnila. Žalobkyně vyúčtovala žalované také poplatky v celkové výši 1 817,80 Kč a vyzvala žalovanou předžalobní výzvou ze dne 7. 10. 2021 k úhradě dluhu. 2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. K jednání, které se konalo dne [datum], se účastníci nedostavili. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud při jednání provedl listinné důkazy, a to listinu označenou jako smlouva ke službě [anonymizováno] účet, výzvy k úhradě s podacím lístkem, měsíční souhrnné vyúčtování, přehled transakcí, platební kartou a historii e-mailů a kopií občanského průkazu žalované. Dále měl soud k dispozici všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. 6. Dle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrý mravům i zákonů. Dle § 588 obč. zák. věta prvá, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které zjevně se příčí dobrý mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je částečně nedůvodná. Nejprve soud z moci úřední se zabýval předloženou smlouvou nazvanou úvěrová smlouva se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem a právem platném v ČR. Žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí poskytovatele úvěru posuzovala schopnost spotřebitele tedy žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nepředložila žádný dokument, z něhož by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové, výdělkové a sociální poměry žalované, její příjmy, případně výdaje, závazky, apod. Žalobkyně jako poskytovatelka úvěru je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud doložení tvrzení žadatelů o své bonitě schopnosti splácet úvěr, nevyžaduje, nepostupuje v souladu s právním řádem a neplní své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Cílem posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zjištění, zda bude spotřebitel generovat dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Poskytovatel úvěru je tedy podrobně povinen analyzovat rozpočet spotřebitele, jeho poměry, jeho příjmy a výdaje, dále zohlednit i jeho případné vyživovací povinnosti. Jedná se o ryze individuálně analytickou záležitost týkající se každého jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinností jednat s odbornou péčí. 11. Soud doplňuje, že je povinen zabývat se případnou platností či neplatností sjednané smlouvy o úvěru i z moci úřední s ohledem na evropské právo. Soud dospěl k závěru, že neprověřil-li věřitel dlužníka dostatečně a poskytl-li úvěr i přes tento nedostatek, je úvěrová smlouva neplatná. Soud odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. US 4129/18, dle kterého nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splácet, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 12. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání, nemohla být poučena ve smyslu § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř., aby prokazovala, že kvalifikovaně a s odbornou péči jako poskytovatel úvěru zjišťovala, popřípadě ověřovala bonitu, tedy úvěruschopnost žalované při úvěrové v rámci ani, že by jakkoliv ověřovala. 13. Soud tedy dle § 588 obč. zák. předloženou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, svým účelem nebo obsahem zjevně odporující zákonu, nebo jej obchází, nebo se příčí dobrý mravům. 14. Avšak soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 8 303,74 Kč, resp. poskytla částku vyšší, když žalovaná uhradila částku 1 500 Kč, a v tomto rozsahu žalobě soud vyhověl. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas. Má nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 1970 obč. zák. a ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly prodloužení této lhůty, popř. stanovení dobrodiní splátek. 17. Vzhledem k tomu, že má soud uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou, tak další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, které jsou svým způsobem a svou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku úvěrovému vztahu, byly podle soudu neplatně sjednány. Proto soud žalobu částečně zamítl ohledně částky 1 867, 50 Kč představující žalovanou smluvní pokutu ve výši 1 817,80 Kč a tvrzený sjednaný poplatek za prodloužení lhůty splatnosti ve výši 50 Kč. 18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci tzv. neúspěch jen v nepatrné části, přiznal jí soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč (položka 2 bod. 1. písm. b) Sazebníku zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb.), a náhradě nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem 1 452 Kč. 19. Jak bylo zjištěno, žalobkyně podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob, návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však je totožný či jen s drobnými odchylkami, je zde jednota v osobě žalobkyně a jejího advokáta, sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby, úkony právní služby jsou poskytnuty v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. Navíc ve sporu jde o pohledávku ze smlouvy, kde jed