21 C 321/2020-118 — Okresní soud v Litoměřicích

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud (dále jen„ soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a náklady na zajištění důkazu ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a na nákladech řízení zaplatit částku 22 019,91 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). Doplňujícím usnesením soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích náhradu nákladů řízení ve výši 1 860,75 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal slevy z kupní ceny z titulu odpovědnosti za vady a náhrady nákladů na zajištění znaleckého posudku v souvislosti s koupí ojetého osobního automobilu tov. zn. Škoda Octavia Combi 2,O TDI, [registrační značka], [VIN kód], rok výroky 2006 (dále jen„ osobní automobil“ nebo„ vozidlo“) za kupní cenu 50 000 Kč. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, že mezi žalobcem, jako kupujícím, a žalovaným, jako prodávajícím, byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl osobní automobil, který žalobce koupil za kupní cenu 50 000 Kč. Žalovaný žalobce před uzavřením kupní smlouvy výslovně ujistil, že vozidlo je po technické stránce zcela v pořádku, je provozuschopné, servisované, má jedinou vadu, a to blikající kontrolku airbagu. Dne [datum] se zadřel motor a vozidlo se stalo nepojízdným. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] [číslo] ze dne [datum] a výslechu znalce zjistil, že důvodem zadření motoru bylo přerušení dodávky tlakového oleje do všech částí motoru v důsledku poškození olejového čerpadla, které nasálo ocelovou šponu přes poškozené ocelové síto sacího koše. [příjmení] špony se mohly dostat do vany motoru pouze důsledkem předchozích neodborných zásahů, kdy bylo síto mechanicky (např. šroubovákem) poškozeno. Součástky (vana a sací filtr) byly silně znečištěné usazeninami (zakarbonované) a dlouhodobě nedocházelo k jejich pročištění. Vzhledem k tomu, že sací koš není úplně na dně vany, ale je výše, nedostanou se nečistoty do čerpadla ihned a mohou ležet netknuté na dně vany delší dobu. To se stává např. u těžších předmětů (kovových částí); navíc na zátce existuje magnet, který některé části může zachytit, což odhalí až technik při výměně oleje. I přes poškození sacího filtru může být automobil pojízdný, než se nečistota nasaje, což může být i několik kilometrů a až v ten moment se zadře motor a vozidlo se znehybní. Obecně dieselové motory stejného typu mají nájezd až 500 000 km. Žalobce oznámil žalovanému nepojízdnost vozidla (vadu vozidla) SMS zprávou dne [datum], dále dopisem ze dne [datum] uplatnil slevu z kupní ceny ve výši 35 000 Kč a vyzval žalovaného k úhradě této částky. Žalovaný odmítl jakoukoliv odpovědnost za vady. Žalobce provedl výměnu motoru za 28 000 Kč a ke zjištění příčiny poruchy motoru si nechal vypracovat znalecký posudek za 2 000 Kč. 3. Z hlediska právního posouzení aplikoval soud prvního stupně ustanovení § 2079, § 2082 odst. 1 a § 2084, § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 2002 odst. 1 věty druhé a § 2112 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Vycházel rovněž z judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně z rozsudků ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020 a ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008 a žalobu shledal po právu. Měl za prokázané, že účastníci si v kupní smlouvě neujednali žádné zvláštní vlastnosti předmětu koupě, např. že předmětem koupě je vozidlo za hranicí své životnosti či vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích (vrak), naopak předmětem kupní smlouvy bylo provozuschopné vozidlo, byť 13 let staré, s nájezdem 370 000 km, s jedinou vytknutou vadou„ blikající kontrolkou airbagu“. Žalovaný žalobce výslovně ujišťoval, že vozidlo je servisované. Tomu odpovídala i kupní smlouva, ve které nebyly zmíněny žádné další vady vozidla, kromě závadné kontrolky airbagu. Motor se zadřel v důsledku mechanické vady (proděravění sacího síta, přes nějž se nasály nečistoty obsažené ve vaně). Podle názoru soudu prvního stupně se nejednalo o běžné opotřebení vozidla, ale o vadu, pro kterou věc nemohla sloužit účelu vyplývajícímu z kupní smlouvy (tj. k provozování vozidla na pozemních komunikacích). Jednalo se přitom o vadu skrytou, kterou nebylo možné rozpoznat při běžném ohledání věci, ale až po rozebrání motoru. Byť se vada projevila až později, existovala již v době prodeje vozidla (resp. v okamžiku přechodu nebezpečí škody na věci ze žalovaného na žalobce). Tomu nasvědčuje jak krátký časový úsek mezi převzetím vozidla žalobcem a projevením se vady (9 dnů), tak skutečnost, že žalobce neprováděl žádné zásahy do motoru vozidla, a dále na dlouhodobou nečistotu součástek vany a sacího filtru čerpadla (zakarbonování). Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalovaného, že žalobce kupoval vozidlo na hranici jeho životnosti s ohledem na jeho stáří (13 let) a počet ujetých kilometrů (370 000 km), když odpovědnost za vady koupené věci se vztahuje i na věci použité, přičemž i starší věc musí mít vlastnosti v kupní smlouvě ujednané či vlastnosti vhodné pro účel ze smlouvy patrný i obvyklý (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020). Důvodnou neshledal ani námitku žalovaného, že není technicky možné, aby s vytýkanou vadou žalobce najel 400 km, když znalec objasnil, že přestože může mít automobil poškozený sací filtr, tak k poškození čerpadla a následnému zadření motoru dojde až v okamžiku, kdy čerpadlo nasaje nečistotu přes poškozený sací filtr, což u těžších předmětů (kovových špon) může trvat několik kilometrů, ne-li až do další výměny oleje po 15 000 km. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný jako prodávající odpovídá za vadu na vozidle podle § 2100 o. z., neboť se jednalo o vadu skrytou, kterou nebylo možno při prodeji odhalit, a kterou žalobce žalovanému oznámil včas a řádně. Jelikož vada, v důsledku níž je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu, představuje podstatné porušení smlouvy, shledal požadavek žalobce na přiměřenou slevu z kupní ceny v souladu s § 2106 odst. 1 písm. c) o. z. Žalobcem uplatněnou slevu ve výši 28 000 Kč považoval s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu za přiměřenou, neboť odpovídá nákladům, které žalobce vynaložil na výměnu motoru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004). Žalobcem požadovanou částku 2 000 Kč (náklady na vypracování znaleckého posudku) posoudil soud prvního stupně jako příslušenství pohledávky dle § 513 o. z. Uvedl, že do prodlení se zaplacením dluhu se žalovaný dostal v den následující po dni splatnosti výzvy k plnění, a proto vedle jistiny po něm žalobce důvodně požadoval i zaplacení zákonného úroku z prodlení, který žalobce požadoval až ode dne [datum] (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný. Přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, a to odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen„ advokátní tarif”, z tarifní hodnoty ve výši 28 000 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu a z částky 1 110 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu; pěti režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; cestovní náhrady v celkové výši 3 124,80 Kč v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] a dne [datum]; náhrady za ztrátu času v celkové výši 1 600 Kč podle § 14 advokátního tarifu; daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 214,80 Kč ve výši 3 405,11 Kč; a náhrady za zálohu na náklady důkazu v částce 1 000 Kč. Soud prvního stupně žalobci nepřiznal náhradu nákladů za úkon právní služby„ doplnění žaloby ze dne [datum]“ s odůvodněním, že tento úkon již jen doplňuje podanou žalobu a nebyl vynaložen účelně. 5. O nákladech státu rozhodl soud prvního stupně doplňujícím usnesením podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Jedná se o odměnu ustanoveného znalce, kterému bylo přiznáno znalečné ve výši 2 860,75 Kč. Od takto přiznaného a vyplaceného znalečného odečetl soud prvního stupně žalobcem zaplacenou zálohu na náklady důkazu ve výši 1 000 Kč (tj. náklad žalobce, o kterém bylo rozhodnuto výrokem II. napadeného rozsudku) a částku 1 860,75 Kč uložil k zaplacení žalovanému podle výsledku řízení. 6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Namítal nesprávné právní posouzení věci a jednostranné hodnocení důkazů v jeho neprospěch. Uvedl, že z provedeného dokazování je zřejmé, že vozidlo bylo