7 C 261/2020-187 — Okresní soud v Litoměřicích

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 3 093 € s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky 25 € od [datum] do zaplacení, z částky 3 000 € od [datum] do zaplacení a z částky 68 € od [datum] do zaplacení řízení zastavil (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 625,48 € s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení 374,52 € s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky 625,48 € od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok III.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). 2. Částečné zastavení řízení (výrok I.) okresní soud s odkazem na § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) odůvodnil tím, že žalobkyně vzala v průběhu řízení v tam vymezeném rozsahu žalobu zpět a žalovaný se zpětvzetím žaloby souhlasil. 3. Pokud jde o část původně uplatněného nároku, o níž nebylo řízení zastaveno, vycházel soud prvního stupně při svém rozhodnutí ze zjištění, že se dne [datum] ve [údaj o čase] hodin žalovaný, který v té době vykonával jako zaměstnanec žalobkyně práci řidiče, v Německu na dálnici A30 v úseku [anonymizována dvě slova] dopustil přestupku spočívajícího v jízdě se dvěma kartami řidiče. V rámci řízení o tomto přestupku byla žalovanému jakožto řidiči uložena povinnost zaplatit jistotu (kauci) ve výši 1 000 € a žalobkyni jakožto dopravci povinnost zaplatit jistotu ve výši 3 000 €. Obě tyto jistoty zaplatila žalobkyně dne [datum]. [příjmení] (devizového trhu) [obec] národní banky ke dni [datum] činil 24, [částka] za 1 €. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení přípisem ze dne [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Následně byla žalovanému za uvedený přestupek uložena pokuta ve výši 250 € s poplatkem 25 € a příslušenstvím 3,50 €, celkem tedy 278,50 €, s tím, že ze složené jistoty 1 000 € mu bude vráceno 721,50 €. Jistota ve výši 3 000 €, byla žalobkyni po podání žaloby vrácena. Žalobkyně provedla žalovanému bez jeho souhlasu srážky ze mzdy, která mu náležela za měsíc leden 2020, z titulu náhrady škody ve výši [částka]. 4. Při právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu vycházel okresní soud s poukazem na právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 385/2014 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 61/2015 a dostupném, stejně jako další níže uvedená rozhodnutí téhož soudu, prostřednictvím internetu na jeho stránkách [webová adresa]) z toho, že právní vztah založený tím, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní částku k zaplacení jistoty sloužící k zajištění budoucí úhrady pokuty za spáchaný přestupek, není vztahem pracovněprávním, i když se jej žalovaný dopustil jako žalobkynin zaměstnanec při plnění svých pracovních úkolů, neboť postrádá zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu závislé práce. Proto tento vztah posuzoval nikoli podle předpisů pracovněprávních, nýbrž podle předpisů občanskoprávních. Dospěl přitom k závěru, že v rozsahu poskytnuté částky 1 000 € se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť žalobkyně jistotu ve výši 1 000 € zaplatila příslušnému policejnímu orgánu, který povinnost tuto kauci zaplatit uložil žalovanému, který tak po právu měl tuto částku zaplatit sám. Žalovanému tak vznikla povinnost žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 1 000 € zaplatit, a to na základě výzvy žalobkyně ze dne [datum] v tam určené lhůtě do [datum] Okresní soud však shledal částce [částka] důvodnou žalovaným vznesenou námitku započtení ve smyslu § 98 věty druhé o. s. ř. za použití § 1982 odst. 1, 2 o. z., neboť tato částka byla žalobkyní žalovanému stržena ze mzdy za měsíc leden 2020 v rozporu s § 146 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. p.“), a tedy neoprávněně, neboť mezi žalovaným a žalobkyní nebyla ohledně této částky uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy. [příjmení] 1 000 €, o niž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, přepočtená kusem platným dne [datum], kdy byla tato částka za žalovaného žalobkyní zaplacena, tj. kursem 24, [částka], odpovídá částce [částka]. Po odečtení částky [částka], v níž byla důvodně vznesena námitka započtení, tak zbývá k úhradě [částka]. Po přepočtu uvedené částky na eura týmž kursem, tato částka, kterou byl žalovaný žalobkyni povinen uhradit ve lhůtě do [datum], činí 625,48 €. Proto okresní soud žalobě jako důvodné vyhověl co do požadavku na zaplacení částky 625,48 €. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto částku přes výzvu k plnění nezaplatil, ocitl se s placením dluhu ve smyslu ustanovení § 1968 o. z. v prodlení a okresní soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 625,48 € za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.). Ve zbytku okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III). 5. Nákladový výrok (výrok IV.) okresní soud co do jeho základu odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. poměrným úspěchem účastníku ve sporu. K úspěchu žalovaného okresní soud přičetl i částku, v níž bylo řízení zastaveno, neboť procesní zavinění zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. shledal v plném rozsahu na straně žalobkyně. Pokud jde o požadované pokuty 25 € a 68 €, jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], tyto částky byly žalobkyní žalovanému strženy ze mzdy za měsíce leden a únor 2020 (tj. před podáním žaloby). Částku 3 000 € v rámci řízení vedeného před příslušnými německými orgány žalobkyně neuhradila za žalovaného, nýbrž sama za sebe, když složení jistoty v této výši bylo uloženo přímo žalobkyni, jakožto dopravci. [anonymizována tři slova] (Spolkový úřad pro nákladní dopravu) ohledně této částky komunikoval se žalobkyní, jíž byla jistota složená v uvedené částce vrácena. Žalobkyně přitom nebyla„ tlačena“ k podání žaloby ani promlčecí lhůtou. Procesní zavinění žalobkyně na zastavení řízení a její procesní neúspěch tak v součtu činí 3 467,52 € (25 € + 68 € + 3 000 € + 374,52 €), což představuje 85 % předmětu řízení. Okresní soud proto uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému 70 % účelně vynaložených nákladů řízení (85 % - 15 %) představovaných náklady jeho právního zastoupení, jež sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“) z tarifní hodnoty [částka] (vypočtené z částky 4 093 €, jež byla předmětem řízení, dle kursu (devizového trhu) [obec] národní banky, který ke dni [datum] (tj. ke dni vydání napadeného rozsudku) činil [částka] za 1 €), ve výši [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání odporu s vyjádřením k žalobě, účast na jednání soudu ve dnech [datum] a [datum]), náhrady za čas promeškaný účastí u jednání soudu dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci, dle § 14 odst. 2 a. t. ve výši ½ mimosmluvní odměny, tj. ve výši [částka], pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady v celkové výši [částka] za cesty (k soudu a zpět) ve dnech 24. 3., 3. 5. a [datum], již tvoří u každé z těchto cest částka [částka] představující ½ (neboť zástupce žalovaného se vždy zúčastnil též dalšího jednání vedeného mezi týmiž účastníky u téhož soudu pod sp. zn. 7 C 263/2020) ze součtu náhrady za 40 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 3,9 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) dle § 13 a. t. a náhrady za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] (4,5 x [částka] + 5 x [částka] + [částka]) ve výši [částka]. Účelně vynaložené náklady žalovaného v tomto řízení tak činí [částka] ([částka] + [částka]) a 70 % z této částky činí [částka] Okresní soud neshledal účelně učiněným další úkon zástupce žalovaného spočívající v doplnění tvrzení a důkazů ze dne [datum], neboť veškerá skutková tvrzení žalovaného mělo již obsahovat první vyjádření žalovaného ve věci. Platební místo (k rukám advokáta žalovaného) určil okresní soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu k plnění pak jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadla toliko v jeho výrocích III.