8 C 178/2022-51 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl v části, ve které žalobkyně požadovala zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a ve výši [částka], úrok z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkové částky [částka] s konkretizovaným smluvním úrokem a úrokem z prodlení, to vše z titulu nedoplatku úvěrů, které žalovanému poskytla právní předchůdkyně žalobkyně na základě smluv uzavřených dne [datum] a [datum]. Žalovaný se zavázal úvěry splácet v pravidelných měsíčních splátkách, svoje platební povinnosti však neplnil řádně a octil se v prodlení, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění obou úvěrů, přičemž tomu odpovídající pohledávky postoupila postupní smlouvou žalobkyni. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a k uplatněným nárokům se nevyjádřil. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jsou obě posuzované úvěrové smlouvy absolutně neplatné, a to pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně (§87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Za situace, kdy žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel na základě neplatných smluv finanční částku [částka] a [částka], a zaplatil pouze částky [částka] a [částka], posoudil okresní soud nárok žalobkyně podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, které jí přiznal v rozsahu částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, resp. se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky [částka] s konkretizovaným příslušenstvím, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel okresní soud z převažujícího procesního neúspěchu žalobkyně, avšak vzhledem k tomu, že žalovanému za řízení žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. 2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, a to pouze proti části výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] s 8,5 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Uvedla v něm, že se ztotožnila s právním závěrem okresního soudu o neplatnosti předmětných úvěrových smluv, pokud však okresní soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, pak podle názoru žalobkyně z provedených důkazů učinil nesprávný závěr o souhrnné výši finančních prostředků poskytnutých žalovanému, případně se dopustil početní chyby v součtu těchto částek. V případě prvé smlouvy žalovaný obdržel částku [částka], uhradil pouze [částka], v případě druhé smlouvy převzal částku [částka] a zaplatil pouze [částka]. Rozdíl mezi přijatými částkami a provedenými úhradami tak představuje částku [částka], nikoli částku [částka], která byla žalobkyni přisouzena ve výroku I. rozsudku okresního soudu. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně v napadené části výroku II. změnil tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit jí další částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a aby žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil a za odvolacího řízení zůstal zcela nečinný. 4. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu pouze v napadené části výroku II. a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení, přezkoumal i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že je odvolání důvodné. Odvoláním nenapadeným vyhovujícím výrokem I., jakož i částí výroku II., pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby nad rámec částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení, se okresní soud nezabýval a tyto výroky již nabyly samostatně právní moci. 5. Okresní soud se v posuzované věci správně zabýval platností žalobkyní předložených úvěrových smluv a správně uzavřel, že vzhledem k nedostatečnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětných smluv se v obou případech jedná o absolutně neplatná právní jednání (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smluv). Došlo-li na základě neplatných smluv k plnění ve prospěch žalovaného, důvodně uzavřel, že žalobkyni v rozsahu poskytnutých a nevrácených částek vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení. Odvolací soud na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu, s jehož právním závěrem ostatně ani odvolatelka nijak nepolemizuje. Jde-li však o výši tohoto bezdůvodného obohacení, je na místě přisvědčit odvolacím námitkám žalobkyně poukazujícím na správnou výši danou součtem částek poskytnutých žalovanému ([částka] a [částka]) ponížených o jím provedené úhrady ([částka] a [částka]), jak vyplývá z provedených důkazů. Výsledná hodnota odpovídá částce [částka], nikoli částce pouze [částka], jak ji okresní soud žalobkyni přiznal ve výroku I. svého rozsudku. 6. Odvolací soud proto na základě shora uvedeného posouzení rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 7. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud o náhradě nákladů řízení mezi účastníky v řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Vyšel z převažujícího procesního úspěchu žalovaného, proti němuž byla žaloba zamítnuta ve větším rozsahu, než v jakém bylo žalobě vyhověno (a to i po dílčí změně provedené tímto rozsudkem). Žalovanému však ani v řízení před soudem prvého stupně ani za odvolacího řízení podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto odvolací soud rozhodl, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.