8 C 276/2022-45 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalobce v žalobě uvedl, že žalobkyně se na žalovaném svou žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhá zaplacení částky [částka] a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a.s., dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], snížené o případné úhrady. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak peněžní prostředky v dohodnutém termínu nevrátil. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil celkem na účet původního věřitele částku [částka]. Pohledávku za žalovaným právní předchůdce postoupil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že žalovaný dne [datum] uhradil [částka], dne [datum] uhradil [částka], dne [datum] uhradil [částka], dne [datum] uhradil [částka], [datum] uhradil [částka], [datum] uhradil [částka], dne [datum] částku [částka], dne [číslo]. částku [částka] a z těchto důvodů vzala žalobkyně svoji žalobu v částce [částka] s příslušenstvím zpět. 2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne [datum] k věci uvedl, že na základě uhrazených a doložených plateb považuje žalobu za bezpředmětnou. Uvedl, že žalobce nezapočítal na dluh částky ve výši [částka], jenž uhradil dne [datum], [datum] a dne [datum]. Dále sdělil, že dne [datum] poslal na účet žalobkyně částku [částka] a že by mu měl žalobce vrátit částku [částka] jako bezdůvodné obohacení. Z nařízeného jednání se žalovaný omluvil. 3. Dle ustanovení § 96 o. s. ř. může vzít žalobce za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí, zastaví. 4. Soud tedy řízení v souladu s dispozitivním projevem žalobce dle ustanovení § 96, odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil řízení v částce [částka] s příslušenstvím. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky sdělil předchůdce žalobkyně postoupení pohledávky žalovanému. 6. Z listiny označené jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud ověřil, že předchůdce žalobkyně žalovaného informovala o podmínkách smlouvy. 7. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] vyplývá, že bylo vyhotoveno znění smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným datovaným dnem [datum], kterým se věřitel zavazuje úvěrujícímu poskytnou finanční prostředky v limitu [částka], smlouva není opatřena řádným podpisem žalované včetně všeobecných obchodního podmínek, z nichž vyplývá bližší úprava práv a povinností mezi poskytovatelem úvěru a dlužníkem, podmínky nejsou opatřeny řádným podpisem žalovaného. 8. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a ze dne [datum] bylo ověřena, že na účet žalovaného byla předchůdcem žalobkyně zaslána jistina úvěru ve výši [částka]. Toto vyplývá i z výpisu z úvěrového účtu. 9. Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka]. 10. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Z potvrzení o provedení domácí platby bylo zjištěno, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla zaslána částka [částka]. 11. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, vyhotovil smlouvu o úvěru mezi ním a žalovaným, kdy jsou sjednány podmínky poskytnutí úvěru, smlouva není opatřena řádným podpisem žalovaného. Předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému částku celkem [částka]. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru celkem [částka]. Žalobkyně uzavřela s právním předchůdcem smlouvu o postoupení pohledávky žalovanému, tuto skutečnost oznámila. 12. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). <i>13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>14. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>15. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:</i> <i>16. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>17. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>19. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>20. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 21. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům [číslo] směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OP