12 C 269/2022-23 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 36 650 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, dále ve smluvním úroku ve výši 5 310 Kč, v nákladech upomínání ve výši 150 Kč a v nákladech vymáhání ve výši 256 Kč. Žalovaná částka 36 650 Kč sestává z jistiny 25 000 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 11 650 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit do [datum]. Žalovaná úvěr nesplácela. V souladu se smlouvou požaduje žalobce smluvní pokutu ve výši 11 650 Kč, za prodlení žalované s platbou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 25 000 Kč od [datum] do [datum] Smluvní úrok ve výši 5 310 Kč byl sjednán přímo ve smlouvě, a žalobkyně jej požaduje z částky původní dlužné jistiny úvěru. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z nepodepsaných návrhů smluv o úvěru [číslo] ze dne [datum] a [datum], obchodních podmínek předchůdce žalobce, výpisu informací o žalované [příjmení] [číslo] a výpisů transakcí z [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jednali o smlouvě, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku 15 000 Kč a dne [datum] částku 10 000 Kč, jak ostatně vyplývá z výpisů z účtu žalobkyně i žalované. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a především z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] s podacím archem ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanou pohledávku nabyl žalobce od [právnická osoba] Z upomínky ze dne [datum], opakované výzvy k úhradě ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobkyně žalovanou opakovaně vyzýval k úhradě žalovaného dluhu. Z oznámení o postoupení ze dne [datum], předání do advokátní kanceláře ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum], podacího archu poštovní zásilky ze dne [datum] a výpisu úkonů mimosoudního vymáhání z [datum] soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na zesplatnění dluhu a vyzývala ji opakovaně k zaplacení. 5. Soud nemá tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno ani jednotlivými důkazy (chybí podepsaná smlouva), ani jejich souhrnem, že by se žalovaná měla možnost s textem smluv v předloženém znění seznámit a právě tato znění odsouhlasit. Naopak bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně zaslal žalované na její účet dvě částky v celkové výši 25 000 Kč, k jejichž vrácení ji od [datum] opakovaně vyzýval. 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 2991 odst. 1 NOZ ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., stanoví výši úroku z prodlení. 13. Soud má tedy za to, že nebylo prokázáno uzavření smluvního vztahu, ale i kdyby k uzavření smlouvy o úvěru došlo, žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 25 000 Kč. Po právní stránce by proto soud smlouvu posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedených důvodů soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně smluvní pokuty zamítl. 14. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku 25 000 Kč dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 NOZ má soud za to, že plnění žalobkyně je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat, včetně příslušenství spočívajícího v nákladech upomínání a spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyni také podle § 1970 NOZ náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. in fine, když žalobce měl úspěch pouze 64 %, tj. co do částky 30 000 Kč ku žalovaným 47 000 Kč), a proto mu náleží pouze 28 % účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 466 Kč, odměnou za zastupování žalobce advokátem ve výši 3x 500 Kč, dále třemi paušálními částkami náhrady po 100 Kč jako náhradou advokátových výdajů za tři úkony právní služby, převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu (podle § 14b odst. 5, ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a příslušnou DPH. Celková výše nákladů řízení žalobce činí 3 644 Kč, a poměrná část dle úspěchu je 1 020 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. 16. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.