13 C 382/2023-28 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 15 059,87 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 059,87 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 107,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 431,95 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částku 2 695,72 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) v písemné formě smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na jejím základě žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 20 000 Kč, za což se žalovaný zavázal uhradit částku 37 184 Kč. Fakticky však zaplatil pouze 9 800,01 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V žalobě ze dne [datum] žalobkyně jako žalovaného označila nepodnikající fyzickou osobu. Podáním ze dne [datum] však uvedla, že žalobu ze dne [datum] opravuje tak, že žalovaného žaluje jako podnikatelskou fyzickou osobu. 2. Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne [datum] uzavřel s původním věřitelem dokument s názvem„ smlouva o podnikatelském úvěru [číslo]“, na jehož základě mu byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet ve 14 splátkách ve výši 2 656 Kč. Z dokumentu s názvem Žádost o úvěr pro podnikatele ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný je držitelem živnostenského oprávnění [příjmení] obchodu a služeb, k čemuž měl doložit daňové přiznání (toto ale nebylo soudu předloženo), s tím, že je svobodný a že bydlí ve vlastní nemovitosti. Má mít středoškolské vzdělání a mít jedno vyživované dítě. Žalovaný má mít osobní bankovní účet, přičemž měl rovněž prohlásit, že měsíční příjem z jeho podnikání činí částku 25 000 Kč a měsíční výdaje jsou 8 500 Kč. 4. Z dokumentů Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (kde žalovaný je uveden bodem 283), Dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z Potvrzení o provedení transakce soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum] (který byl dán k poštovní přepravě dne [datum]) s tím, že dluh má zaplatit do 10 dnů po obdržení dopisu; opětovně byl žalovaný o postoupení informován přípisem ze dne [datum]. Soudu byla rovněž doložena předžalobní výzva ze dne [datum]. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že pracovníci žalobkyně měli za žalovaným jet osobně dne [datum]. Provedení této cesty nebylo soudu nijak doloženo. Z tohoto dokumentu přitom vyplývá, že žalobkyně žalovaného eviduje pod jeho rodným číslem, nikoli pod jeho IČO. 5. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu nepředložila ničeho 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji. 8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel s žalovaným dne [datum] uzavřel úvěrovou smlouvu na částku 20 000 Kč, přičemž tyto peněžní prostředky mu ten den v hotovosti původní věřitel poskytnul. Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Má přitom za to, že na daný úvěrový vztah dopadá regulace spotřebitelských úvěrových smluv, neboť dle soudu nebylo prokázáno, že předmětná smlouva se týkala výlučně podnikatelské aktivity žalovaného. 17. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. 18. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je