13 C 59/2023-41 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 15 236,73 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné výši 41 236,73 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do [datum]. Úvěr byl poskytnut po registraci žalovaného na stránkách [webová adresa], kdy po zadání osobních údajů byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Peníze byly zaslány na bankovní účet č. [bankovní účet]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém ze dne [datum] a příslušných obchodních podmínek původního věřitele soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy byli označeni původní věřitel a žalovaný; tato smlouva však nebyla nikým podepsána; RPNS pak bylo stanovena ve výši 231,39 %. Peněžní prostředky se původní věřitel zavázal zaslat na bankovní účet klienta, který sdělil při podání žádosti prostřednictvím webových stránek. Ze formuláře Standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jako celkovou částku, kterou má žalovaný zaplatit, byla uvedena suma 128 988,08 Kč s tím, že úvěrový limit je 80 000 Kč. Z dokumentu s názvem platební informace vyplývá, že žalovaný měl být informován o způsobu platby ve prospěch původního věřitele, a to ve výši 41 439,69 Kč. Z dokumentu s názvem [jméno] application info [číslo] soud zjistil, že původní věřitel vedl informace o žalovaném s tím, že ten si měl u něj půjčit. Z výpisu čerpání úvěru včetně potvrzení o provedení platby soud ověřil, že žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 30 557 Kč, přičemž měl takto uhradit na daný závazek částku 20 332,38 Kč. 4. Žalobkyně dále ve svém podání ze dne [datum] soudu sdělila, že při výpočtu dlužné částky vychází z údaje původního věřitele o výši dluhu žalovaného, přičemž výsledná žalovaná částka představuje rozdíl mezi tímto dluhem a platbami žalovaného zaslanými žalobkyni ve výši 26 000 Kč. 5. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni; žalovaný byl uveden bodem [číslo]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum] obsahující rovněž výzvu k úhradě do 3 dnů; soudu byla rovněž byl předložen příslušný podací lístek. Ze zprávy [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] rovněž ověřil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet]. Stran čísla za lomítkem banka soudu sdělila, že došlo k fúzi jednotlivých bankovních institucí odůvodňující změnu tohoto údaje, avšak bankovní účet je stále stejný. 6. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu sdělila, že ta byla prověřována lustrací ze strany původního věřitele ve veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, k čemuž dal žalovaný uzavřením smlouvy souhlas. Dále zdůraznila, že odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit, tj. že řádně zvážil své možnosti. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovněž minimálně životnímu minimu; půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90% rozdílu výdajů a příjmů. K těmto tvrzením však žalobkyně nepředložila soudu žádné důkazní prostředky. 7. V neposlední řadě byl soudu předložen souhlas žalovaného s kopírováním a uchováváním občanského průkazu pro společnost [právnická osoba] 8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 9. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji. 10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel zaslal žalovanému postupně částku v celkové výši 30 557 Kč, nemá však za prokázané, že by byla mezi nimi uzavřena úvěrová smlouva, natož aby tato byla platná. Soud k tomuto závěru dospěl na základě skutečnosti, že soudu nebylo dostatečně prokázáno, že protistranou, s níž měla být sjednávána smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum], byl žalovaný. Smlouva totiž nebyla žalovaným podepsána. Fakt, že osobní údaje žalovaného byly na této smlouvě uvedeny, neprokazuje, že protistranou byl skutečně žalovaný. Soud totiž má za to, že musejí být splněny příslušné podmínky stanovené v ustanovení § 561 občanského zákoníku, případně § 562 téhož předpisu, aby bylo možné mluvit o tom, že byla zachována příslušná písemná forma. Tuto formu přitom dle soudu nemůže splnit pouze to, že soudu byl předložen elektronický dokument bez elektronického podpisu jednoznačně potvrzující a prokazující identitu žalovaného (viz Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES a provádějící předpisy). Navazující interní dokumenty ze systému původního věřitele (nadto vyhotovené zjevně zpětně po údajném uzavření smlouvy – viz dokument s názvem [jméno] application info [číslo], v němž je opakovaně uvedeno datum [datum]) nemůžou dle soudu prokázat, s kým měla být předmětná revolvingová smlouva uzavřena. Pouhé tvrzení žalobkyně, že mělo dojít k registraci na stránkách původního věřitele, podle soudu nemůže být jakýmkoli způsobem dosta