19 C 349/2022-30 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 22 503,90 Kč s příslušenstvím, představující úroky, částečně kapitalizované částkou ve výši 13 642,40 Kč a zákonné úroky z prodlení, částečně kapitalizovanými částkou ve výši 2 686,08 Kč a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 762 Kč. Uvedl, že dne [datum] právní předchůdce žalobce [právnická osoba], jako věřitel, uzavřel s žalovaným, jako dlužníkem, smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uvedené smlouvy žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Vyjma poskytnuté částky se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru a úhradu za možnost splácet úvěr v hotovosti, vše celkem ve výši 30 920 Kč. Žalovaný se celkovou částku na úhradu úvěru ve výši 66 920 Kč zavázal hradit v 14i měsíčních splátkách ve výši á 4 780 Kč. Žalovaný se zavázal nejpozději poskytnutý úvěr uhradit do 18.10.2019. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, na úvěr zaplatil toliko částku ve výši 44 607 Kč, kdy uvedený částka byla alokována ve výši 23 300,28 Kč na jistinu, ve výši 21 306,72 Kč na smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn a jeho splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané částky, tedy ke dni [datum]. Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplatit částku ve výši 12 699,72 Kč, a dále částku 13 642,40 Kč nazvanou jako kapitalizovaný úrok, kdy uvedená částka se skládá s nesplaceného smluvního poplatku ve výši 457,07 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 880,68 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 115,27 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 160,26 Kč a postoupení smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 029,12 Kč od 19.10.2019 do 29.11.2021. Zákonný úrok z prodlení byl kapitalizován v částce 2 686,08 Kč za období od 19.10.2019 do 29.11.2021 a smluvní pokutu žalobce požaduje v částce 9 804,18 Kč, a tato byla vypočtena ze sazby 0,1% denně z dlužné částky za období od 19.10.2019 do 28.11.2021. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. [právnická osoba] a žalobcem, na základě které, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byly žalovanému doručeny mj. na evidenční adresu [adresa žalovaného], kde mu byly dne [datum] uloženy na poště a následně po uplynutí úložní doby byly žalovanému vhozeny do poštovní schránky. 3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že spol. [právnická osoba], jako věřitel, poskytl žalovanému, jako dlužníkovi, úvěr ve výši 36 000 Kč a žalovaný potvrdil, že mu byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal, že vyjma poskytnuté půjčky zaplatí i souhrnné poplatky (úrok+úhrada za poskytnutí úvěru+náklady na vyhodnocení úvěru+možnost inkasa v hotovosti) celkem částku 30 920 Kč. Na poskytnutou půjčku se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 66 920 Kč a to v 14i měsíčních splátkách po 4 780 Kč Součástí smlouvy je i ustanovení o výši úroku, kdy ve variantně splácení po dobu 14i měsíců je úrok ve výši 15% a RPSN ve výši 272,44% Smluvní pokuta byla v tiskopise smlouvy uvedena ve výši 0,1% denně z dlužné částky a to za každý den prodlení. Smlouva je žalovaným řádně podepsána dne [datum]. Výše dlužných částek, tak jak je uvedeno shora vyplývá z tabulky [anonymizováno] [spisová značka] [číslo]. 4. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], kde byl žalovaný informován, že pohledávka spol. [právnická osoba] vůči žalovanému z nesplaceného úvěru byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, na základě které, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce. <i>1. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>2. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, peněžní prostředky vrátit a zaplatiti úroky.</i> <i>3. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>4. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 5. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. 6. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>8. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> 9. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 tak, že,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. 10. Nalézací soud, s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry z úřední činnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal bonitu žalovaného, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného. K prokázání ověření bonity žalovaného žalobce soudu předložil toliko vyplněný tiskopis nazvaný jako Žádost o úvěr. V uvedeném tiskopise jsou vyplněny údaje o příjmech žalovaného, avšak tyto nejsou objektivně doloženy, tak jak bývá zvykem u jiných poskytovatelů úvěrů (např. výplatní pásku, výpisem z účtu, pracovní smlouvou apod.) navíc výdaje uvedené v tiskopise jsou nerealisticky nízké, kdy např. náklady na bydlení a energie jsou uvedeny částkou 2 000 Kč měsíčně a to za situace, kdy žalovaný je ženatý a má mít