12 C 232/2022-75 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a smluvním úrokem 29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Jméno zainteresované osoby 0/0, , s.r.o. dne , datum, smlouvu o poskytnutí úvěru (dále jen Smlouva), na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, , kterou se žalovaná zavázala uhradit včetně sjednaného poplatku v měsíčních splátkách po , částka, , tedy s RPSN ve výši 170,16 %. Žalovaná úvěr nepravidelně splácela, kdy žalobkyni uhradila celkem , částka, . Dnem , datum, nastala splatnost celé pohledávky. Částka ve výši , částka, odpovídá součtu aktuální dlužné jistiny ve výši 3 102,77, poplatků ve výši , částka, a kapitalizované smluvní pokutě ve výši , částka, .2. Žalovaná k žalobě poukázala na rozpor žalovaného nároku s dobrými mravy, kdy částka požadovaná k vrácení je ve zjevném nepoměru k výši poskytnuté zápůjčky, samotná jistina byla navýšena o příslušenství převyšující jistinu a tvořené jak vysokými úroky, tak dalšími nároky na náhradu nákladů žalobce. Dále žalovaná rozporuje řádné zkoumání úvěruschopnosti předchůdcem žalobce a poukazuje na své nízké příjmy, kdy má za to, že při řádném zkoumání by poskytovatel musel dospět k závěru, že nebude schopna smluvní nároky poskytovatele splácet. Navrhla zamítnutí žaloby.3. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti ze dne , datum, a smluvních podmínek soud zjistil, že , Jméno zainteresované osoby 0/0, , s.r.o. a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne , datum, žalované úvěr ve výši , částka, v hotovosti a žalovaná se zavázala splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky v celkové výši , částka, dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 12 měsíčních splátkách po , částka, . Z výzvy před podáním žaloby bez datace a potvrzení o podání soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalovaného dluhu. ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou a oznámení právního předchůdce žalobce o postoupení pohledávek má soud za to, že žalovanou pohledávku nabyla žalobkyně.4. Po poučení soudem žalobkyně k prokázání řádného zkoumání úvěryschopnosti žalované doložila zákaznickou kartu, z níž bylo zjištěno (ve spojení s výpovědí , Jméno zainteresované osoby 0/0, , která ji vyplnila a spolupodepsala), že žalovaná uvedla, že je v domácnosti na mateřské dovolené a její čistý příjem je , částka, měsíčně a další příjmy domácnosti , částka, a dále žalovaná uvedla, že splátky zápůjček činí , částka, a celkové měsíční výdaje činí , částka, . Dále žalobkyně předložila dohodu o změně pracovní smlouvy žalované, z níž však není zjistitelná výše jejího příjmu. Žádný důkaz o lustraci žalované v centrální evidenci exekucí či jiném registru dlužníků před uzavřením smlouvy předložen nebyl (předložena byla pouze lustrace v centrální evidenci exekucí z , datum, , která se k řádnému posouzení úvěryschopnosti v říjnu 2018 nemůže vztahovat).5. Také z výslechu navržené svědkyně nebyly žádné skutečnosti významné pro posouzení úvěryschopnosti žalované zjištěny, neboť svědkyně si na žalovanou nevzpomínala, nevzpomněla si ani na to, zda opravdu viděla doklady o příjmech žalované ani zda a jakým jiným způsobem byly prohlášení žalované ověřovány. Svědkyně pouze obecně popsala obvyklý postup, ale zda i v případě žalované bylo takto postupováno si nevzpomínala.6. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši , částka, . Dluh se žalovaná zavázala splácet ve 12 měsíčních splátkách á , částka, . RPSN byla sjednána jako ve výši 170,16 %. Žalovaná přestala řádně a včas platit splátky, dluh byl zesplatněn k , datum, . Žalobkyně tvrdila, avšak neprokázala řádné zkoumání schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr, a to ani řádné ověření tvrzených příjmů ani řádné ověření tvrzených výdajů.7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.8. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.14. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou zápůjčku ve výši , částka, s RPSN 170,16 %.15. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvola