13 C 71/2024-39 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, . Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejím základě žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši , částka, , za což se žalovaný zavázal uhradit částku celkem ve výši , částka, . Žalovaný však své povinnosti z této smlouvy porušil, původnímu věřiteli uhradil pouze částku , částka, . Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně se předmětnou žalobou domáhala po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení.2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne , datum, uzavřel s původním věřitelem písemně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě mu byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal splácet ve 12 splátkách ve výši , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %, RPSN bylo stanoveno ve výši 15 187 %.4. Ze Zákaznické karty – Žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný ke své majetkové situaci uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení (aniž by toto bydlení bylo blíže specifikováno a doloženo výpisem z katastru nemovitostí), účelem úvěru byly podle žalovaného běžné výdaje domácnosti. Žalovaný sdělil, že má 1 vyživovanou osobu, nevlastní automobil a je podnikatelem (OSVČ), s pravidelným měsíčním příjmem , částka, (aniž by tyto příjmy byly jakkoli doloženy), přičemž má mít blíže nespecifikované externí splátky dle žadatele ve výši , částka, a interní splátky ve výši , částka, , u kolonky odhadované měsíční výdaje pak byla uvedena částka , částka, .5. Z dokumentů Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a její přílohy (kdy žalovaný je uveden bodem , číslo, ) soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem původního věřitele ze dne , datum, (který byl dán k poštovní přepravě dne , datum, ) s tím, že dluh má zaplatit do 10 dnů po obdržení dopisu. Soudu byla rovněž doložena předžalobní výzva ze dne , datum, , jež byla dána k poštovní přepravě dne , datum, .6. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.7. Z dokumentu s názvem Tabulka umoření vyplývá, že žalovaný na svůj dluh u původního věřitel uhradil celkem částku , částka, a to třemi splátkami (dne , datum, , , datum, a , datum, )8. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu nad rámec výše uvedeného nic nedoložila, přičemž v podání ze dne , datum, uvedla, že se po žalovaném domáhá pouze vydání bezdůvodného obohacení.9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.10. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst.2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel s žalovaným dne , datum, uzavřel úvěrovou smlouvu na částku , částka, , přičemž tyto peněžní prostředky mu ten den v hotovosti poskytnul. Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.20. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.21. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydle